Hlavní obsah

Víme, jak vypadá nejtypičtější nevěra!

Foto: Thinkstock

K nevěře může dojít snadněji, než si umíte představitFoto: Thinkstock

Jak vypadá nejtypičtější nevěra? Nejspíš jednodušeji, než by vás napadlo. Stačí k ní totiž málo. Nějaký menší partnerský problém a kamarádka či kolegyně, která vašeho manžela vyslechne a polituje.

Článek

Říká se, že žádná nevěra nevznikne jen tak. To je sice pravda, ale rozhodně k ní nejsou potřeba obrovské, dlouhodobé a neřešitelné partnerské neshody. Nevěra, se kterou se odborníci setkávají ve své praxi, totiž vypadá úplně jinak.

Tak jednoduchá a tak nebezpečná

Je to naprostá klasika. Trochu vám to doma drhne, něco vašeho partnera štve. Nebyl by problém to vyřešit, najít kompromis, jen byste o tom musely vědět. Kdyby vám manžel řekl, že mu vadí, jak rozmazlujete děti, nebo že jste kvůli vašim věčným dietám už neskutečně protivné, pokusily byste se mu vyjít vstříc.

Jenže on nemluví s vámi, ale se svými problémy se svěří kamarádce nebo třeba kolegyni. Ta se stane jeho vrbou. Jenže intimita, kterou spolu právě prožili, důvěra a náklonnost, jež si projevili, dost často zapříčiní to, že to mezi nimi zajiskří.

„Často se dotyčný cítí v partnerském vztahu frustrován, vlivem neřešených problémům se od svého protějšku odcizuje a ve vztahu chybí blízkost. V tu chvíli po blízkosti touží, a když se mu ji povede s někým na chvíli vytvořit, skočí po ní jako hladový pes. Neuhlídá hranici, chce blízkosti víc a víc, a je z toho sex, protože kde jsou si lidi bližší, než tam, kde je tělo na tělo,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti. Navíc platí, že ačkoli uvádíme příklad, kdy zahýbá muž, schopné jsou takové nevěry i ženy!

Foto: thinkstock

Jedinou prevencí téhle typické nevěry je mluvit o své nespokojenosti s tím, koho se týká. Tedy se svým protějškemFoto: thinkstock

Proč se svěřujeme „cizím“

Říkáte si, že i vlastní manželka či muž by dokázali tomu druhému projevit podobné pochopení, ale museli by k tomu dostat šanci? Máte naprostou pravdu! Otázkou je, proč je pro mnoho lidí snadnější a příjemnější svěřit se a mluvit s někým cizím, a ne se svým protějškem. „Bohužel se lidem asi snadněji mluví s někým vzdálenějším. Možná se stydí nebo chtějí před partnerem vypadat stále jako ti nejlepší, což by přiznání problému narušilo. To, kdo by měl mít naši plnou důvěru, si bohužel uvědomí většinou dost pozdě,“ říká psychoterapeutka Lucie Horníková.

Podle Anity Michajlukové je také hovor s někým mimo vztah vlastně trochu projevem zbabělosti. „Raději než by ten problém řešili s tím, koho se týká, promluví si o tom s kamarádkou, protože z její strany nehrozí přímá konfrontace a konflikt. A spousta lidí se konfliktů bojí,“ upřesňuje Anita Michajluková. Jenže když nehrozí výměna názorů, stejně tak vzdálené je i to, že by se problém vyřešil. A z drobné neshody vznikne obrovský balvan, který s sebou budete všude vláčet.

Jak z toho ven?

Ideálním stavem je podle odborníků samozřejmě to, když spolu partneři dokážou o všem mluvit, veškerou nespokojenost v klidu probrat a najít kompromis. Všichni ale také vědí, že tohle se snáze řekne, než udělá.

Když už v sobě tedy nenajdete sílu a odvahu řešit problém s partnerem, nedělejte to s nikým, s kým byste mohli skončit v posteli. Svěřte se někomu, kdo je stejného pohlaví jako vy, nebo někomu z rodiny. Za prvé se vyhnete riziku nevěry a za druhé máte výrazně vyšší šanci, že dotyčný vám bude chtít skutečně nezištně pomoct. A možná vám poradí opravdu dobře!

Zažili jste takovou nevěru v praxi? Zapojte se do naší diskuse.

Načítám