Vyzbrojte se na léto. Proti hmyzu!

Přestože nás klíšťata ohrožují nejvíce na jaře a na podzim, i v letních měsících mohou zákeřně zaútočit a způsobit nám nemalé problémy v podobě zásadního onemocnění, kterým je klíšťová encefalitida. Obranou proti klíšťatům mohou být nejen speciální přípravky (např. Off, Alpa Repelent, Antisept Juwim-Gel a další), ale i pravidelné očkování. Je prokázáno, že riziko onemocnění touto zákeřnou chorobou, která v některých případech může končit i smrtí, je po očkování minimální.

Klíšťová encefalitida se nejčastěji projevuje ve dvou fázích. Inkubační doba je 3 až 30 dní. Virus nejdříve zasáhne mízní uzliny, odtud se pak šíří dál krví do těla. Cítíme se, jako bychom měly chřipku. Sužuje nás únava, bolesti hlavy, svalů a krku. Začátkem nemoci můžeme mít i teplotu. Někdy dokonce dojde po první fázi k úplnému uzdravení. Jedna třetina nemocných však neprodělá ani první fázi a hned přejde do druhé, při které virus může proniknout až do centrální nervové soustavy. Pocitově se druhá fáze projevuje velkými nárazovými bolestmi hlavy, zvracením, strnutím šíje, únavou až spavostí a někdy dokonce poruchami vidění. Tohle všechno trvá zhruba jeden až tři týdny. Děti na tom při onemocnění bývají zpravidla lépe než dospělí. Výjimečné případy mohou končit i smrtí.

Bránit se můžeme dvěma vakcínami. Jsou určené pro děti od jednoho roku a dospělé (pro kojence zatím vakcína neexistuje). Nutné jsou ovšem 3 dávky. Přeočkovat se musíme vždy po třech až pěti letech. Ideální pro očkování je zimní období, ale nevěšme hlavu, když jsme to dosud nestihly. Očkovat lze prakticky kdykoli během roku. První dvě dávky vakcíny ochrání tělo zhruba na 12 měsíců. Cena jedné dávky se pohybuje mezi 400 až 500 korun podle druhu vakcíny.

„Obecně princip očkování je založen na aktivaci imunitního systému látkou, která je původci infekce podobná, a ne na umělém vyvolání ,mírné nemoci‘,“ říká doc. MUDr. Roman Chlíbek, PhD., jeden z autorů publikace České vakcinologické společnosti zaměřené na očkování všeho druhu. Nemusíme se ani bát, že očkování zatíží naše tělo, protože podle odborníka v porovnání s tím, s čím se musí běžně organismus, potažmo imunitní systém v běžném životě potýkat, jde o zanedbatelnou zátěž. Na druhou stranu mu ovšem poskytuje významnou ochranu proti infekčním nemocím. „Všechny současné očkovací látky jsou bezpečné, dobře tolerované tělem a mají minimální nežádoucí účinky,“ ubezpečuje doc. Chlíbek. Podle odborníků se bohužel často stává, že myslíme na své děti, které necháváme oočkovat, ale na sebe zapomínáme. Není čas s tím něco udělat?

Kromě klíšťat představuje nemalé nebezpečí i bodavý hmyz, a to zejména pro alergiky, kterých neustále přibývá. Žádné z nás se vosí nebo včelí bodnutí tu a tam nevyhne. Kdy a proč je to už zdraví nebezpečné?

Klasická reakce těla na bodnutí je zarudnutí kůže. Většinou se to neobejde bez svědění a nějakého pupínku. Po několika hodinách je po všem a po píchnutí ani památky. Pokud chceme průběh zmírnit, postačí nám přikládat studený nebo octový obklad. Doporučuje se i mast s kortikoidy a většina z nás zná už z dětství potírání místa cibulí. Pokud ovšem dojde k alergické reakci, situace se komplikuje. Projevuje se to zrychleným tepem, prudkým poklesem tlaku a může dojít až ke zhroucení krevního oběhu, zmodrání, nevolnosti až zvracení, průjmům, krvácení, návalům atd. Někdy je reakce doprovázena i horečkou, třesavkou a bolestmi hlavy. Největší hrozbou je ovšem anafylaktický šok. V takovém případě je jediným řešením urychlená přeprava postiženého do nemocnice. Tento šok se léčí adrenalinem, který je podáván injekčně či infuzně přímo do žil.

Nejcitlivější býváme na bodnutí včelou, vosou případně sršní. Jed těchto druhů hmyzu je nejagresivnějším alergenem. Obsahuje např. histamin, na který tělo reaguje rozšířením cév, bolestí a otokem. Zajímavostí je, že se odborníci shodují v názoru, že lidé, kteří bývají alergičtí na vosí či sršní bodnutí, nebývají alergičtí na včelí jed.

Při bodnutí včelou je potřeba dát pozor u vyndavání žihadla z rány. Neměly bychom tlačit na zadeček, aby nedošlo k dalšímu vstříknutí zbylého jedu do kůže. Ideální je vydloubnout ho. Při bodnutí vosou či sršní místo ochladíme studenou vodou a následně ošetříme (neutralizujeme) nějakou zásaditou tekutinou, jako je líh, čpavková voda apod. Studeným obkladem také nic nezkazíme. Trochu hůře se ošetřuje např. bodnutí do úst. Tady pomůže studená zmrzlina, led nebo se doporučuje polykání navlhčené soli. V tomto případě by měl postiženého vidět určitě co nejdříve lékař.

Hmyzu se nám asi vyhnout nepodaří, přesto bychom měly vědět, jak se zachovat, když na nás byť nechtěně zaútočí. Ať se vám letos tyhle starosti vyhnou obloukem!