Článek
Znala jsem ženu s velkým ,,Ž". Takovou, kterou jsem vždy obdivovala a obdivuju i teď, kdy už žije pouze v mých vzpomínkách. Kdysi mi zachránila život a já jsem jí vděčná za každou pěknou chvilku, kterou jsem kdy prožila.
Jako malá holčička jsem těžce onemocněla a musela jsem na dětskou kliniku, kde jsem se měla podrobit operaci. A tehdy jsem ji poznala - byla to lékařka, která mě operovala. Moji nešťastní, zdrcení rodiče si hned po mém přijetí do nemocnice zjistili, kdo složitou několikahodinovou operaci bude provádět, a vydali se za dotyčnou doktorkou s několika bankovkami v obálce. Ze zoufalství si chtěli úplatkem zajistit, že udělá opravdu vše, co bude v jejích silách, aby se mi už nemoc nevrátila.
Moje matka potom často vzpomínala, jak jim tato lékařka peníze okamžitě vrátila a řekla, že pro ni bude největší dar, když se uzdravím. Musím připomenout, že to bylo v době, kdy se úplatky braly téměř všude bez mrknutí oka. Pamatuju se, jak po operaci za mnou často chodila, povídala si se mnou, a když už mi bylo lépe, dokonce mě vzala na procházku do zahrady. Mně i všem dětem na oddělení dávala něco víc než jen lékařskou péči. Byla laskavá, optimistická, plná humoru a dokonce si našla čas i na pohádku. Svou práci odvedla dobře, protože jsem se opravdu uzdravila.
K dětským pacientům byla vždy laskaváFoto: shutterstock.com
Uběhlo devět let a my se s ní zase setkali. Moje mladší sestra taky onemocněla, sice ne tak závažně jako já, ale i ona se musela podrobit operaci na stejné klinice. Netušila jsem, jestli bych tu ,,mou doktorku" poznala po těch letech. Ale náhoda určila jinak. Jely jsme se sestrou výtahem na oddělení a přistoupila žena v bílém plášti. Zdála se mi povědomá, ale jen mlhavě. Viděla jsem, že si mě prohlíží, a pak jsme se daly do řeči a bylo to neuvěřitelné - pamatovala si na mě. Přitom ji prošlo při operacích rukama takové množství dětí. Nakonec operovala i moji sestru a aby toho nebylo málo, za dalších osm let i moji neteř.
Když jsem se vdávala, byla mezi těmi, kterým jsme nesli koláče. Přišlo miminko a my za ní s malým jezdili na roční preventivní kontroly. Na tu poslední nikdy nezapomenu. Bylo to v dubnu a netušila jsem, že ji vidím naposled. Vůbec nevím, co mě přinutilo říct jí zrovna v ten den, že jí budu do konce života vděčná, že mi zachránila život. Prostě jsem cítila, že to zrovna teď musím říct. Loučila se s námi nějak dlouze a podala nám ruku. Když jsem do té nemocnice volala, abych objednala další kontrolu, řekli mi, že paní doktorka nežije. Tři měsíce po našem loučení se zabila v autě - vrazila čelně do protijedoucího kamionu, ona i manžel byli okamžitě mrtví a šestiletý vnouček, který měl nastoupit do první třídy, skončil na invalidním vozíku. Byl to pro mě pořádný šok.
Teď máme nového doktora. Je taky fajn. Ale já nikdy nezapomenu na tu výjimečnou ženu. Ženu, která vrátila život a zdraví tisícovkám dětí, zvládla vychovat syna - taky doktora. Svou práci dělala se skutečnou láskou. Byla plná energie a hlavně byla člověk s velikým srdcem.
Potkaly jste v životě nějakou ženu, která si zasloužila váš obdiv? Žena, která by mohla jít příkladem nám ostatním? Pojďte nám o ní napsat na info@prozeny.cz a vysloužit si tak 500 korun.
