Článek
Nevyžádané sexuální zprávy, posílání fotek intimních partií, vydírání erotickými materiály, zveřejňování nahých či jinak citlivých fotek bez souhlasu, vytváření falešných pornografických materiálů, pronásledování přes sociální sítě, sledování polohy, sexuální ponižování v komentářích a tak dále. To vše patří do digitálního sexuálního násilí, které bují.
Čísla jsou jen zlomkem zla
Nejrůznější instituce, spolky a společnosti monitorují, kolik lidí (v drtivé většině žen) nějaké formě digitálního sexuálního násilí čelí. „Na úrovni Evropské unie víme, že 8,5 procenta žen zažilo kyberstalking a 7 procent pracujících žen zažilo sexuální obtěžování online v pracovním kontextu. Zároveň víme, že ženy a dívky jsou digitálním násilím zasažené nepoměrně často a že skutečný výskyt bude nejspíš vyšší, protože část případů zůstává neviditelná,“ říká Johanna Nejedlová, výkonná ředitelka neziskové organizace Konsent, která se problémem sexuálního násilí ve společnosti dlouhodobě zabývá.
Ještě horší situace panuje u dětí a dospívajících. „Výzkum WeProtect zmiňuje, že více než polovina mladých lidí zažila nějakou formu sexuální újmy v online prostředí. To samozřejmě není totéž jako digitální sexualizované násilí v úzkém slova smyslu, ale ukazuje to, že online prostor rozhodně není pro děti automaticky bezpečný,“ tvrdí Nejedlová.
A čím „chytřejší“ technologie jsou, tím nebezpečnější a „vynalézavější“ digitální sexuální násilí je. Na vzestupu je například výroba umělých pornografických materiálů (fotek i videí) s tvářemi skutečných lidí, často například slavných osobností.
Není to míň než fyzické násilí
Ano, sprostý sexuální komentář v diskusi není znásilnění, nezpůsobí vám fyzickou újmu, přesto to není nic míň. Digitální sexuální násilí není žádná lehčí internetová verze toho reálného. „Může být naopak devastující právě tím, že je neustále přítomná, opakovatelná, veřejná, sdílitelná a může být nekonečně reprodukovatelná. Intimní materiál, který někdo jednou záměrně vypustí, může být online roky,“ vysvětluje Johanna Nejedlová.
Navíc k němu dochází v prostoru, ze kterého už není úniku. Doma, když zapnete počítač, v posteli, když si před usnutím na telefonu nastavujete budík, po škole nebo po práci, když chcete jen tak vydechnout. Jednoduše řečeno, když vás v práci obtěžuje kolega, můžete minimálně doma být v klidu. Nebo můžete práci změnit. Ale kyberprostor jen tak opustit nejde…
„Od digitálního násilí není kam odejít. Prozkoumané jsou dopady na psychiku, soustředění, pocit bezpečí i profesní a osobní život, někdy mohou vést až k pokusům o to vzít si život. I online násilí je reálné násilí,“ dodává Johanna Nejedlová.

Z online prostoru a před sexuálním násilím v něm dnes už prakticky není únikuFoto: New Africa, Shutterstock.com
Obrana existuje
Děje se vám něco takového? Tak první věc, kterou si musíte neustále opakovat, je, že to není vaše vina. Tak jako si žena „nevyslouží“ znásilnění, protože měla příliš krátkou sukni, nikdo si „neřekne“ ani o digitální sexuální šikanu, obtěžování či násilí.
Druhá věc pak je, že prostor bránit se existuje. „Druhá důležitá věc je nezůstávat na to sama. Prakticky je dobré co nejrychleji udělat screenshoty, uložit URL, čas, jména účtů, komunikaci nesmazat dřív, než ji zazálohujete, a hned začít řešit odstranění obsahu na dané platformě,“ radí Nejedlová.
Radí i obrátit se s žádostí o pomoc na organizace jako Profem nebo In IUSTITIA, a případně i na policii. „Dobrá zpráva je, že vytváření a šíření falešných intimních obrazů i sdílení nahých fotek či intimních videí bez souhlasu je nově od roku 2026 v ČR trestný čin. Důležitá je i podpora blízkých nebo terapie, určitě je dobré nezůstávat v tom sama.“







