Hlavní obsah

Zářil na ledě, ale v soukromí trpěl. Jak to bylo s olympionikem Ondrejem Nepelou, kterého zabil AIDS

Foto: ČTK / Dezort Jovan; CinemArt

Foto: ČTK / Dezort Jovan; CinemArt

Obrovský sportovní talent, krasobruslařská legenda, olympijský vítěz, opěvovaná hvězda, ale také citlivá duše, která v době hlubokého komunismu toužila po volnosti, svobodě západního světa a možnosti beztrestně milovat muže. Příběh krasobruslaře Ondreje Nepely, který si sny sice splnil, ale na západě ho nakonec stejně čekal krutý osud, nyní ožívá na plátnech kin.

Článek

Jméno Ondrej Nepela nejspíš neznáte. Byl obrovskou hvězdou komunistického Československa, krasobruslař s talentem od Boha, sportovec, jímž se v 70. letech chtěl tehdejší režim chlubit. Jeho neobyčejný životní příběh nyní připomíná film Nepela, který bude mít v kinech premiéru ve čtvrtek 30. října.

Role krasobruslařské hvězdy, která byla v roce 2000 vyhlášena nejlepším slovenským sportovcem 20. století, se ujal Josef Trojan. Jeho prostřednictvím se diváci seznámí nejen s Nepelovou sportovní kariérou, ale i jeho osobním příběhem. Ten je totiž stejně barvitý, plný vzletů a pádů a také bolesti jako sport, kterému zasvětil svůj krátký život. Za splněné sny totiž Nepela v podstatě zaplatil svým životem – zemřel v pouhých 38 letech a zničila ho tehdy ještě ne moc známá nemoc AIDS. Nad jeho postelí se tenkrát modlila jeho maminka – ne za to, aby se vyléčil, ale aby zemřel co nejdříve. Tak moc na konci svého života trpěl…

Opěvovaný, i přesto nešťastný

Příběh filmu začíná v roce 1972, kdy už je jméno Ondrej Nepela v tehdejším Československu pojem. Ze zimních olympijských her v Sapporu se totiž vrací se zlatou medailí a doma je z něj hvězda. Je tím, čemu dnes říkáme celebrita. Opěvovaný, oslavovaný, ale přesto nešťastný. Jeho citlivá duše netouží po zlaté kleci, ani pozlátku, které mu nabízí totalitní režim. Chce bruslit, ovšem ne v komunistickém Československu, ale ve slavné profesionální lední revue Holiday On Ice. A nezajímají ho ani ženy, které po něm nyní šílí. Nepela totiž miluje muže, ale to se tady nenosí, Československo není vhodným místem na coming out.

A tak svou sexuální orientaci tají, ve svém nitru trpí, a dál bruslí podle not totalitního režimu. Upíná se ke slibu, že mu komunisté jednou dovolí vycestovat a stát se součástí lední revue. Zbývá splnit jejich poslední podmínku – vyhrát mistrovství světa v Bratislavě. K tomu se upnul, titul skutečně získal a opravdu mohl vycestovat do kapitalistického světa. A přestože si svůj životní sen splnil, třináct let byl součástí Holiday On Ice, šťastný konec jeho životní příběh nemá.

Chci bruslit, maminko

Ondrejovou maminkou byla švadlena, jeho táta se živil jako řidič. Nebyl kluk ze sportovní rodiny, nikdo mu v kolébce nenaplánoval sportovní kariéru, jeho život změnila obyčejná náhoda. Seděl doma před televizí a sledoval mistrovství Evropy v krasobruslení, kde tehdy bruslil Slovák Karol Divín. Psal se rok 1958 a Nepelovi bylo sedm let. Ladný sport ho nadchl natolik, že donutil rodiče, aby ho vzali na led. Tam se dostal do péče dnes už legendární trenérky Hildy Múdré, která stála nejen za Nepelou, ale i několika dalšími veleúspěšnými krasobruslaři.

Pravda ale je, že Nepela byl v mnoha směrech jedinečný – nejen, že měl neskutečný talent a pohybové nadání, byl nečekaně pilný a disciplinovaný. Ve třinácti odjel na svou první olympiádu do Insbrucku, o čtyři roky později následovala olympiáda v Grenoblu a přišel rok 1972 a jeho největší krasobruslařský triumf.

Spadl, přesto vyhrál

Na olympiádu v Sapporu přijel jako hlavní favorit. Před svými soupeři si vytvořil tak gigantický bodový náskok, že závěrečnou jízdu v podstatě ani nemusel jet. I jeho trenérka mu řekla, že zlato je jeho, i kdyby se jen klouzal po zadku. A měla pravdu, protože i když při jednom prvku Nepela upadl, na jeho vítězství to nemělo vůbec vliv. Domů vezl zlatou medaili a celé Československo z něj šílelo.

Pro něj osobně bylo ale cennější vítězství na mistrovství v Bratislavě o dva roky později. Až po něm mu komunistický režim dovolil vycestovat a splnit si životní sen – stát se součástí slavné lední revue Holiday On Ice. A také přestat předstírat zájem o ženy, ale svobodně milovat muže.

Jedna z mnoha obětí AIDS

A tak v roce 1973 Nepela odcestoval a usadil se v Německu. Doma se o něm přestalo mluvit a psát, nikdo neměl ani ponětí, že dlouhých třináct let zářil ve slavné revue, a že si vybudoval i slušnou trenérskou kariéru.

Jenže v 80. letech začali v zahraničí mladí muži (samozřejmě i ženy, ale ne v takové míře) umírat na záhadnou nemoc, o které tehdy nikdo téměř nic nevěděl. Dnes už víme, že šlo o epidemii onemocnění AIDS, které se kvůli naprosté neinformovanosti veřejnosti, jak se před virem HIV chránit, šířilo až příliš nebezpečně. Nemoci podlehl partner Ondreje Nepely a i u něj samotného se v roce 1984 začaly objevovat zdravotní obtíže. Kvůli oslabené imunitě trpěl čím dál častěji různými nemocemi, víc a víc pobýval v nemocnici.

O dva roky později ukončil své účinkování v Holiday On Ice a soustředil se jen na trénování, jeho svěřenkyní byla i slavná krasobruslařka Claudia Leistner. Když v roce 1989 získala evropský titul, Nepela (byť to byla i jeho zásluha) už u toho nebyl. Byl už na tom zdravotně tak špatně, že svou svěřenkyni nemohl doprovodit.

Nejdůležitější ženy života až do konce s ním

V posledních a nejtěžších chvílích jeho života o něj pečovala maminka. Nepela trpěl rakovinou lymfatických uzlin, což je jeden z těžkých vedlejších projevů AIDS. Byl slabý tak, že sám nezvládl absolutně nic.

Jeho matka věděla, že syn umírá, a že kromě ní by u jeho smrtelné postele měla být ještě druhá důležitá žena jeho života – trenérka Hilda Múdra. Byť nebylo snadné z komunistického Československa vycestovat na západ, získala povolenku a za svým bývalým svěřencem vyrazila. Seděla tak vedle jeho matky, která se modlila za brzkou smrt svého syna, věděla, že jen ta ho může vykoupit a osvobodit od veškerého trápení. Naposledy mladý krasobruslař vydechl 2. února 1989, bylo mu pouhých 38 let.

Zdroj: Olympijskytym.cz, iSport.cz, Vlasta

Související témata:
Ondrej Nepela

Načítám