Zubožený, s oteklými genitáliemi a tělem plným vředů. Jak to bylo s teenagerem Robertem Rayfordem, první obětí AIDS

Životní příběh Afroameričana Roberta Rayforda je obestřen spoustou záhad, ale je jasné, že osud se s ním rozhodně nemazlil. Jeho krátký život byl nejspíš plný utrpení a ani jeho smrt nebyla poklidná. Umíral zubožený, v bolestech a nikdo si s jeho trápením nevěděl rady. Nemoc AIDS tehdy, v druhé polovině 60. let minulého století, nikdo neznal…

Bylo mu patnáct a z posledních sil se dobelhal do městské nemocnice v St. Louis. Doufal, že tam najde pomoc. Jenže lékaři si s chlapcem, jehož zdravotní stav byl děsivý, nevěděli rady. Vykazoval totiž symptomy hned několika nemocí, žádná diagnóza nebyla ta pravá, nic, co lékaři znali, jeho stavu neodpovídalo.

Nohy a genitálie měl pokryté vředy a bradavicemi a také je měl silně oteklé. To vedlo lékaře k chybné diagnóze lymfedému – onemocnění lymfatického systému, kvůli kterému není tělo schopno z tkání odvádět přebytečné tekutiny. Chlapec byl ale také bledý a vyhublý a trpěl silnou dušností. Testy ukázaly, že trpí chlamydiovou infekcí, která se mu rozšířila do celého těla – další naprosto neobvyklá a pro lékaře matoucí věc. K tomu ho trápily rakovinné léze, takzvaný Kaposiho sarkom, kožní onemocnění způsobené herpesvirem. S tím si ale za normálních okolností umí imunitní systém poradit, a to, že jsou spojovány s nemocí AIDS, se tehdy samozřejmě nevědělo. Tehdy totiž nikdo neměl o viru HIV a nemoci AIDS ani potuchy.

Situaci lékařům neusnadňoval ani sám Robert Rayford. S lékaři skoro nemluvil, byl extrémně stydlivý a bázlivý, podle některých zdrojů i mentálně zaostalý. Jediné, co lékařům řekl, bylo, že ho dané problémy trápí už zhruba dva roky, tedy od jeho třinácti let.

Lékaři se ho samozřejmě ptali i na jeho sexuální historii a zkušenosti, on ale velmi mlžil. Jednou se ve slabé chvilce holedbal, že je nejvýkonnější hřebec v širokém okolí, pak ale zase tvrdil, že měl sex pouze jednou, a to se ženou ze sousedství. Samozřejmě žádná vyšetření lékařů nepřijímal s nadšením, neustálé odběry krve či lymfy byly úmorné, ale tiše je snášel. Co ale odmítal naprosto rezolutně, bylo vyšetření konečníku.

Vzhledem k tomu, že Rayfordova rodina neměla valnou pověst a byla už v minulosti spojována se sexuálním zneužíváním dětí a jejich využíváním jako sexuálních pracovníků, pojali lékaři samozřejmě podezření, že přesně to se stalo Robertovi. Koneckonců se zmínil o tom, že podobné zdravotní problémy jako má on, měl před lety i jeho dědeček a babička – oba zemřeli, když jim bylo asi padesát let.

Z nemocnice v St. Louis byl Rayford převezen do nemocnice Barnes-Jewish Hospital, kde to chvíli vypadalo nadějne. Robertův stav se zlepšil, ale po časezase výrazně zhoršil. Velmi špatně se mu dýchalo a lékaři zjistili, že počet jeho bílých krvinek je extrémně nízký. Jeho imunitní systém v podstatě nefungoval. Robert Rayford zemřel na zápal plic v květnu 1969, bylo mu 16 let a lékaři pokládali jeho případ za velkou záhadu.

I proto byla provedena pitva, která kromě jiného nepřímo potvrdila sexuální zneužívání - chlapec měl totiž na konečníku rozsáhlé jizvy. Navíc dnes už víme, že AIDS se projeví až po několika letech, je tedy jasné, že byl sexuálně zneužíván v podstatě od útlého dětství.

Ačkoli byli lékaři Rayfordovým případem zmateni a dá se říci profesně fascinováni, po čase byl přeci jen zapomenut. Když se lékařům nedařilo přijít jeho nemoci na kloub, prostě to vzdali.

To se ale změnilo v 80. letech, kdy začali v USA ve velké míře umírat mladí, vesměs homosexuální muži. V roce 1984 pak byl objeven vir HIV způsobující nemoc AIDS a odborníci si znovu vzpomněli na mladého afroamerického chlapce, který trpěl podobnými obtížemi jako muži, kteří právě umírali v gay komunitách v New Yorku a Los Angeles.

Jednou z nich byla i lékařka Marlys Witteová, která o Rayforda pečovala před jeho smrtí. Našla chlapcovy zmrazené vzorky a otestovala na přítomnost nemoci, ale výsledky byly negativní. Witteová to nevzdala a za tři roky, když už existovala mnohem důmyslnější testovací metoda, to zkusila znovu – tentokrát byl výsledek pozitivní a ukázal, že Rayford zřejmě trpěl nemocí AIDS. Potvrdily to i studie jeho DNA s tím, že jeho nemoc způsobil raný kmen HIV, který se následně modifikoval a v nové podobě zapříčinil v 80. letech epidemii v USA. Další a modernější výzkumy ovšem neproběhly, Rayfordovy vzorky tkáně se totiž ztratily během hurikánu Katrina v roce 2005. Přesto je ale Robert Rayford pokládán za první oficiální oběť HIV a AIDS v USA a nejspíš i ve světě.

Zdroj: HistoryHit.com, radio-canada.ca, Drain Magazine

Dnes už není HIV a AIDS neznámá nemoc, naopak lékaři umí i nakaženým zajistit kvalitní a dlouhý život. Důkazem je i slavný herec. Charlie Sheen šokuje: Spal jsem i s muži. No a? Některé věci byly divné, ale zatraceně zábavné…