Článek
Za první osobu, která si prošla změnou pohlaví, bývá považována Dánka Lili Elbe, která se narodila jako muž jménem Einar Wegener. Životní příběh téhle malířky možná znáte ze slavného filmu Dánská dívka, kde ji dokonale zahrál Eddie Redmayne (za svůj výkon byl nominovaný i na Oscara). Její přeměna na počátku 30. let 20. století ale nedopadla šťastně, postupy byly ještě v plenkách a Lili byla v rámci změny pohlaví transplantována i děloha. Šlo v podstatě o čistý experiment a bez léků, které by zabránily odmítání orgánu, neměla Lili šanci – zemřela tři měsíce po zákroku.
Zato příběh Christine Jorgensen, která si tranzicí prošla zhruba o dvacet let později, skončil úspěchem. Díky povedené přeměně totiž prožila zbytek života jako šťastná žena.
Kluk, co chtěl být holka
Když se manželům Jorgensenovým v květnu 1926 narodilo miminko, radovali se. Doma už měli tříletou holčičku, ke které teď přibyl chlapeček. Dali mu jméno George a ani ve snu by je nenapadlo, že za zhruba pětadvacet let bude vše úplně jinak.
George byl sice zdravý a šikovný, ale od malinka cítil, že je něco jinak. Zatímco jeho vrstevníci se věnovali rvačkám, fotbalu, hrám s autíčky, vláčky a pistolkami, on toužil po panenkách, které měla jeho starší sestřička. Stejně protivné mu bylo i klučičí oblečení, mnohem víc se mu líbily holčičí šaty. „Přála jsem si k Vánocům blonďatou panenku, jenže pod stromkem byl vláček,“ vzpomínala Christine na dětství ve své autobiografii nazvané Christine Jorgensen: A Personal Autobiography.
Jeho jinakosti si samozřejmě všímalo i okolí – neubránil se posměškům, že je zženštilý, nechová se jako chlap a podobně. A tak se všech raději stranil, byl plachý, introvertní, potýkal se s nejistotou, strachem a depresemi. Šťastný a v klidu byl jen, když se mohl zavřít do temné komory, kde vyvolával fotografie. Když přišla puberta a jemu se místo holek začali líbit kluci, pochopil, že je opravdu jiný. Zároveň ale věděl, že homosexuál není, cítil, že v jeho mužském těle je uvězněná žena, jakoby se příroda jednoduše spletla, udělala chybu.
Chtěl se „opravit“ v armádě
Přesto v té době ještě o změně pohlaví neuvažoval, naopak se snažil zapadnout do většinové společnosti, být takzvaně „normální“. Proto vstoupil do armády a v roce 1945 byl také povolán. Sama Christine pak přiznala, že nešlo jen o touhu sloužit vlasti – tehdy ještě George chtěl být také opravdový chlap, na kterého by mohli být rodiče hrdí.
Jenže ani armáda ženu v něm nezničila, naopak, cítil ji v sobě snad ještě silněji. Chodil na lékařskou školu, a tak se dostal i k materiálům, které se věnovaly transexualitě. Začal pomalu rozumět sám sobě, navíc našel odvahu se se svým trápení svěřit odborníkovi – lékaři Josephu Angelovi, manželovi své spolužačky, který mu naordinoval hormonální léčbu. A také mu poradil odjet do Švédska s tím, že právě tam jsou se změnou pohlaví nejdál.
Místo Švédska Dánsko
Život Georgovi Jorgensenovi nakonec ale nezměnili lékaři ve Švédsku, nýbrž v Dánsku. V Kodani se totiž v roce 1950 seznámil s endokrinologem a specialistou na hormonální terapii doktorem Christianem Hamburgerem – ten se nakonec stal tím, kdo z George udělal ženu. Právě na jeho počest si pak Christine zvolila své ženské křestní jméno…
Ještě před tím George absolvoval důkladnou psychoterapii, která vyloučila homosexualitu, ale potvrdila transsexualitu. Pak následovala hormonální léčba a nakonec i operativní přeměna, celý proces zabral asi dva roky.
A i když to nebylo snadné a rozhodně ne bezbolestné, Christine byla konečně šťastná. „Pamatujete si na stydlivou, ubohou osobu, co opouštěla Ameriku? Tak ta už neexistuje. Jsem tu já a cítím se úžasně,“ napsala v dopise svým přátelům. O své proměně informovala i rodiče, v dopise je prosila, aby ji přijali nejen jako syna, ale nyní i jako dceru. A nutno říct, že manželé Jorgensenovi to zvládli skvěle, a tak jak milovali George, milovali i Christine.
Celebritou kvůli „práskači“
Christine se záhy stala obrovskou celebritou, co plnila stránky magazínů. V plánu to ale původně neměla, jenže kdosi z nemocnice, kde podstupovala přeměnu, vše řekl médiím. A tak v prosinci 1952 už o tranzici George Jorgensena psal deník New York Daily News.
A když už to bylo venku, Christine se rozhodla zájem novinářů a nečekaně nabytou popularitu využít ve prospěch svůj i všech lidí s podobným osudem. Když se v roce 1953 vracela do USA, udělala z toho veřejnou show. Na letišti na ni čekaly davy a ona sama potřebovala policejní doprovod.
Pak odstartovala kariéru v nočních klubech, kde zpívala a hrála – nejčastěji v kostýmu Wonder Woman zpívala píseň I Enjoy Being a Girl (v překladu Užívám si být ženou). Dávala rozhovory, chodila do televizních talk show, pořádala diskuse na univerzitách, napsala vlastní autobiografii – chtěla světu vysvětlit, jak se trans lidé cítí, jak moc v těle, které jim přidělila příroda, trpí. „Odpověď na problém nesmí spočívat v práškách na spaní a sebevraždách, které vypadají jako nehody, ani ve vězení, ale spíše v životě a svobodě ho žít,“ napsala ve své autobiografii, když mluvila o svých depresích, kterými ještě jako muž trpěla. Snažila se vyvrátit i mýtus, že změnu pohlaví podstupují lidé jen kvůli sexu. „Neděláte to primárně ze sexuálních důvodů, děláte to kvůli tomu, kým jste,“ vysvětlovala.
Krásná a zamilovaná
Jako žena získala Christine konečně i sebevědomí a otevřela se i lásce. Dokonce se zasnoubila, ale ke svatbě nakonec nedošlo. Christine se ale zamilovala znovu, a to do Howarda Knoxe. Ten pracoval jako úředník v New York Times – velmi konzervativních novinách, které ho kvůli jeho vztahu s trans ženou nemilosrdně vyhodily. I to ale ustáli a chtěli se vzít. Ani to jim ale nebylo umožněno, americké úřady změnu pohlaví neuznávali, a tak měla Christina ve svých dokladech jako pohlaví stále uvedeno mužské. Práva vzít se se domáhali i u soudu, ale marně. Naštěstí na lásku není papír a razítko zas tolik potřeba…
Christine tak prožila spokojený život v těle, ve kterém jí bylo dobře. Stala se symbolem trans lidí, bojovnicí za jejich práva. V roce 1987 u ní propukla rakovina močového měchýře a plic, zemřela o dva roky později.
Zdroj: The New York Historical, encyklopedie Britannica, Deník.cz
Podobný osud najdete i v české historii. Legendární česká atletka Zdena Koubková našla klid až po změně pohlaví. Jak to bylo se Zdeňkem Koubkem
