Článek
Jo, byla jsem z něj úplně paf. Věděla jsem, že je nebezpečnej a stejně – nebo právě proto – mě vábil jako magnet. Málem jsem na to umřela.
Možná i vás nejvíc zajímali chlapi, co nikdy neměli čas. Co si nevzali deštník, i když lilo jako z konve, protože věděli, že vy ho přece máte. Možná i vás nejvíc přitahovali chlapi, co boleli jako všichni čerti.
A tak se nám tu naskýtá zásadní otázka: Zlepšuje se to na starý kolena? U mě ano! Proto také ten minulý čas (víte, co je za ním práce?). Možná i proto ten sebezáhubný jev jménem přitažlivost gaunerů konečně dokážu rozebrat.
Jasně, mohla jsem si za to sama. Vždycky jsem se hnala za tím nejvýraznějším, nejoslnivějším, za tím, kterého nebylo vůbec lehké získat. Nebo mě nechtěl. Přesněji – tvářil se tak. Bavily mě výzvy, dobrodružství, milovala jsem to šimrání v břiše, tu trýzeň, toužení – a pletla si to s láskou. Milovala jsem odmítání, protože jsem ještě neuměla přijmout sama sebe.
Dnes vůbec nechápu, proč jsem nejvíc chtěla to, co mi ubližovalo, proč jsem tolik toužila po utrpení. A existují sociologické studie, které dokazují, že v tom nejsem zdaleka sama. Podle nich ženy trpí vysokou mírou takzvané morbidní zvědavosti. Právě ta je žene do náruče temných bad boys. Dále prý míváme pocit, že temní muži jsou mužnější, silnější, zkrátka maskulinnější. Takže plodnější.
Takže milé staré, ale hlavně mladé holky – nejsou. Plodnost s takovými blbostmi ani trochu nesouvisí a schopnost být pro druhého celoživotní oporou už vůbec ne. Pravá maskulinita není machrování, ale spíš pravý opak.
A pokud jste někdy v životě pronesly s pohrdavým povzdechem „byl to takovej hodnej kluk“ ve smyslu „byl to úplnej blbeček“, pevně věřím, že už jste prozřely a že stejně jako já dávno víte, že být hodnej, něžnej a chápavej je to nejvíc sexy.
