Paneláky v socialistickém Česku. Tzv. králíkárny k nám překvapivě přišly ze Západu

Od 50. let minulého století až do roku 1991 bylo v České republice (Slovensko nepočítáme) postaveno kolem 80 tisíc panelových domů s 1,2 milionu bytů. Vůbec prvním panelákem, který u nás vyrostl, je dům G40 postavený ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově, v dnešní ulici Benešovo nábřeží 3828. Odtud pramení také písmeno G, číslovka je pak počet bytů. Objekt vznikl v roce 1952 a téhož roku se do něj nastěhovali i první nájemníci.

Domy G40 se postupně rozšířily i do dalších měst. V Praze vyrostlo v letech 1954-55 panelové sídliště Zelená liška na Pankráci. „Domy, které sídliště tvoří, mají například centrální shozy na odpadky, to je zajímavé,“ říká architektka Lucie Krátká. Nejrozsáhlejším sídlištěm v metropoli je pak Jižní Město, kam se první nájemníci stěhovali v roce 1976. Jeho budování a v té době nelehký život, který připomíná jedno velké staveniště, zachytila v tragikomedii Panelstory režisérka Věra Chytilová. Do sídlišť, která vyrůstala na okrajích měst, se zpočátku stěhovali zejména mladí lidé. Život v nich tehdy nebyl žádný med. „Chyběly tam obchody, problém byl například s přeplněnými školami a školkami, ale také s městskou hromadnou dopravou. Mnozí tak do práce dojížděli i přes hodinu a do svých nových domovů se chodili prakticky jen vyspat,“ popisuje Krátká.

Panelové domy, ve kterých dodnes bydlí přes tři miliony lidí, dnes září barvami. V dobách socialismu však měly fasády špinavě bílé či šedivé. „Fasády byly členěné, zejména na vodorovné pruhy, nejprve s pomocí skleněných tabulí mezi okny, později probarvenými meziokenními panely,“ popisuje architektka. Typickým prvkem všech panelových bytů je bytové jádro - prefabrikovaný celek koupelny a záchodu, který byl připravován mimo staveniště v továrnách a montoval se do nově postavených bytů až na místě. Díky tomu se také výstavba nových paneláků urychlovala.

Za reprezentativní sídliště lze považovat šest unikátních rozdělovských věžáků v Kladně. Ty vznikly díky rozvoji těžkého průmyslu, který s sebou nesl nutnost výstavby nových obytných domů. Plánované vzorové sídliště, které však nebylo nikdy dokončeno, je dílem architektů Josefa Havlíčka, Karla Filsaka a Karla Bubeníčka „Náměstí s kolonádou a budovatelskými sochami nebo experimentální dům z litého betonu zůstaly jen na papíře,“ říká Krátká. Nový areál byl nazván Sídliště Vítězného února. Dnes jsou rozdělovské věžáky nemovitou kulturní památkou a v domě Vítězná 2955 najdete dokonce muzeum, které přibližuje tehdejší byty, včetně podzemního krytu civilní obrany.

Největším domem tohoto typu u nás je panelák pražského sídliště Stodůlky. Má čtyřicet vchodů a délku přes 600 metrů. Najdete ho v ulicích Nušlova a Petržílková. Na nedalekém sídlišti Lužiny pak narazíte na další velmi dlouhý dům, a to s délkou téměř 500 metrů. Nejvyšší panelový dům v Česku byl postaven v roce 1980 na pražském Jižním Městě. Měří 81 metrů a má 23 podlaží.

Podle Mariana Liptáka, šéfredaktora webu Panelaky.info, nejsou panelové domy komunistický výmysl. První panelové domy byly postaveny v Nizozemsku už po 1. světové válce. V Německu se objevily v roce 1923, první blok panelových domů byl postaven v roce 1939 také v Paříži a podobné stavby vznikly i ve Švédsku a Finsku.

Nová sídliště vznikají i dnes, staví se na okraji měst, případně navazují na sídliště starší. Vzhledem k tomu, že je realizují různí developeři, mají domy odlišné tvary. Oproti socialistickým sídlištím je mezi domy méně místa, protože stavební pozemky jsou drahé. Největší výhodou nových sídlišť je, že disponují podzemními garážemi.