Článek
Veřejné koupání a pobyt u vody lze vystopovat zhruba do konce 18. a počátku 19. století, kdy začaly vznikat první veřejné plovárny. Jedno z prvních veřejných koupališť bylo otevřeno v roce 1774 v německém Frankfurtu nad Mohanem. U nás první plovárna vznikla v Praze u Vltavy v roce 1809, nedlouho nato byla na protějším břehu pod Letnou založena tzv. Občanská plovárna, která byla umístěna na platformách přímo na řece, zázemí se šatnami bylo na břehu. Další plovárny pak vznikaly jako houby po dešti, pamětníci rádi vzpomínají například i na plovárnu přezdívanou Špačkárna u smíchovského železničního mostu, která byla v provozu až do roku 1960.
V čem se vyráželo k vodě?
Zatímco dnes mají dívky a ženy na plavky vysoké nároky, zejména co se střihu i materiálů týká, u dřívějších úborů do vody byla úplně jiná kritéria. Předepsané konvence nedovolovaly ženám ani mužům se veřejně odhalovat, takže se cachtali prakticky oblečení. O „šatech“, určených výhradně ke koupání, se dá hovořit až v průběhu 19. století. K celkovému celospolečenskému uvolnění došlo až s rozvojem železnice, kdy se lidé k vodě mohli dopravit pohodlněji a rychleji, takže břehy rybníků a řek začali zaplňovat i méně majetní lidé z nižších společenských vrstev. A ti už přísné nároky na koupací úbory moc nedodržovali. „Ženy chodily plavat ve dvoudílném modelu tvořeném flanelovými šaty ke kolenům a objemnými kalhotami až ke kotníkům. Výrobci korzetů dokonce přišli se speciálními nerezovými modely vhodnými do vody,“ píše se v knize Ve jménu módy z roku 2013.
Jaké byly plavky našich babiček a maminek?
K velkým změnám, co se materiálů týká, došlo v 60. letech minulého století, kdy do světa plavek vtrhl elastický syntetický materiál lycra, díky kterému se zásadně změnil jejich design i pohodlí. S jeho průmyslovou výrobou začal v roce 1962 americký koncern Du Pont. U nás začala jako první vyrábět oblečení k vodě z elastické plavkoviny společnost Triola. Plavky, jež se do té doby šily hlavně z bavlny, nylonu či polyesteru, byly rázem mnohem pružnější, poddajné a dokonale přiléhaly k tělu. V sedmdesátých letech vzrostlo využití elastanu — např. firma Speedo začala vyrábět plavky ze směsí nylonu a elastanu, čímž výrazně zlepšila pružnost i odolnost svých sportovních modelů.
V čem chodívaly k vodě naše babičky a maminky? Zavzpomínejte si v naší fotogalerii.
Ani dnes nejsou dobře padnoucí plavky samozřejmostí
Navzdory skvělým materiálům a širokému výběru není ani dnes snadné objevit dokonale padnoucí plavky. S čím se ženy při výběru a nákupu nejčastěji potýkají?
- Více než dvě třetiny žen musí volit jinou velikost pro horní a spodní díl plavek, 43 % pak uvádí, že se jim plavky obecně obtížně shání, protože jejich velikost nebývá dobře dostupná.
- Až 76 % si stěžuje na košíčky, které nerespektují přirozený tvar poprsí. S plavkami, které sedí v oblasti prsou, ale jsou volné v pase nebo naopak, se setkalo 63 %, s příliš nízkým pasem (57 %), s nedostatečným krytím v oblasti boků (56 %) a se zařezáváním ramínek do ramen (54 %).
- Častější jsou obtíže s horními díly plavek – košíčky jsou malé (35 %), oblast podpaží přečnívá (27 %) či je problémem příliš velké poprsí (22 %). Na špatné tvarování bříška si stěžovala zhruba čtvrtina dotázaných.
- Nejčastěji ženy nakupují plavky s velikostí košíčků B, C, D, jednu z těchto velikostí má 73 % žen. U obvodu už to tak jednoznačné není, 56 % žen se vejde do velikosti v rozptylu 75-85, zbylé ženy mají velikost obvykle větší.
Zdroj: Výzkum firmy Modeta
