„Jak stárnu, tak je mi daleko víc věcí u p*dele.“ Filip Vaněk je obávaný fashion boss i uznávaný stylista

Kolik módních stylistů znáte? Pravděpodobně minimálně jednoho: Filipa Vaňka. Je všeobecně známý z populárního pořadu Fashion Boss, spolupracují s ním módní domy a na jeho názor dají lidé, kteří jsou denně na očích veřejnosti, stejně jako i ti, kdo si uvědomují, že udělat nejlepší první dojem může zajistit úspěch. A stejně jako má Filip Vaněk jasno v tom, komu se to na červeném koberci nepovedlo, má jasno, i co se módního vkusu Čechů týče. Mluvili jsme ale i o diskriminaci stárnoucích lidí napříč společností.

Filipe, kdysi jsem se ptala Zdeňka Pohlreicha, jestli personál znejistí, když přijde do restaurace a chce si dát oběd. Jak to mají vaši blízcí nebo lidé, které potkáte: Bojí se vašeho zkoumavého pohledu?

Moji nejbližší vědí, že člověka podle oblečení nesoudím, i když to o něm strašně moc vypovídá. Spousta mých osobních přátel na módu úplně kašle, včetně mého muže…

Takže není vizitkou muže stylisty?

Já ho nechávám. Ale když má jít ven se mnou, tak se mu snažím vysvětlit, že to je moje práce a musím se nějak prezentovat, a občas mu něco i zakážu.

Ale ano, lidi si asi trochu měřím. Oblečení je jako obal, stejně jako u krému nebo parfému, a lidé si vhodným oblečením zvyšují šance na životní úspěch. To je prokázané různými psychologickými studiemi. A zároveň vím, že někteří bývají před schůzkou se mnou vystresovaní, i když třeba jdeme řešit něco úplně jiného než módu.

To potvrzuju. A řeknete jim, co si myslíte – poradíte, zkritizujete?

Jako většina lidí si o tom člověku udělám podle toho obalu obrázek. Tak to prostě je. Ale to dělají i ostatní. Oblečení má moc ovlivnit, jak budete s člověkem jednat třeba při obchodním jednání.

Když se hezky obleču, co se změní – v mém životě, ve vztazích, v práci?

V první řadě máte ze sebe lepší pocit. I když v Česku se vám budou snažit namluvit, že je to povrchní. Ano, samozřejmě, móda je povrchní byznys, ale je to druhý největší byznys na světě, bez kterého by nefungovala ekonomika.

Takže v první řadě se cítíte vy lépe – a o to v módě jde. Sama asi víte, že když jste blbě oblečená, tak máte celý blbý den. Spousta klientů za mnou přichází právě proto, aby se cítili lépe, aby si zvedli sebevědomí, aby měli lepší život. Je prokázané, že lépe oblečení a hezcí lidé mají život úspěšnější. K tomu kromě oblečení přispívá i líčení, estetická medicína… Funguje to tak na celém světě: šaty dělají člověka.

Jste označován za šéfa módní policie. Býváte často nekompromisní, ale umíte i pochválit. Proč je potřeba se na červený koberec a na známé osobnosti zaměřit a dávat jim zpětnou vazbu?

V první řadě bych řekl, že kritizuju pouze oblečení, ten takzvaný styling, nikdy ne danou osobu. Jsem člověk, který celý život říká nahlas, co si myslí, i když mi to někdy dělá problémy. Ale i když toho člověka osobně nemusím, tak pokud je dobře oblečený, pochválím ho. A když tam bude stát můj nejlepší kamarád, ale bude to celé špatně, tak ho zase zkritizuju. Dělám to tak, že vždy řeknu, co je na outfitu špatně a proč, a zároveň jak by to mohlo vypadat lépe. A dělám to proto, že je potřeba dělat osvětu a ukazovat, jak být lépe oblečeným národem. Protože my Češi to prostě nemáme v sobě.

Dá se oblékat dobře, a přesto levně, za rozumné peníze?

Otázka je, co je málo peněz. Protože za pár stovek to opravdu nelze. Pokud se oblékáme za málo peněz, oblékáme se do ropy a věcí, které devastují planetu. Pokud se chceme oblékat kvalitně, tak je to stejné jako s vozem – člověk si musí připlatit.

Jak jako rodič mohu ovlivnit vkus dětí?

U nás bohužel selhává kultura ve všem, nejen v módě, ale i ve stolování, v bydlení. Jde to totiž ruku v ruce. Italský nebo španělský člověk mnohem častěji vyrůstá v rodině, kde se lidé dobře oblékají i stolují, tráví život venku mezi lidmi, jdou si sednout do restaurací, na to se dobře oblečou, jdou do divadel a na různé koncerty. A to způsobuje, že už u prarodičů vídají, že i v malé italské vesnici se v neděli do kostela babička hezky obleče… V tom vyrůstají, tím se jim tříbí vkus. A to je podle mě jediná cesta, jak potomky edukovat.

Ale pokud necháváme děti dovážet si jídlo domů a jíst z plastového nebo papírového talíře, tak je to špatně. Nebereme je do divadel, kam se hezky oblečeme, nezvelebujeme místo, kde žijeme.

Jak vypadá ráno módního stylisty? Stojíte před šatní skříní a říkáte, že nemáte co na sebe? Jak přemýšlíte nad tím, co si oblečete?

Moje ráno začíná v pět hodin, kdy si dám kafe a cigaretu, pak si zacvičím fyzioterapii, protože mám z toho všeho nošení oblečení v taškách poškozenou páteř. Potom vyřídím veškerou agendu, nejenom stylistickou, ale co se týče všech mých ostatních aktivit a firem, za kterými stojím.

A pak většinou už dopředu vím, co si obleču podle toho, co mám ten den na programu. Já jsem celý život v roli Filipa Vaňka, když jdu kamkoli pracovně. V reálu jsem někdo úplně jiný, ale to jen před manželem a nejbližšími. Takže se podle té role samozřejmě obleču, abych lidem splnil to, co ode mě požadují a očekávají.

Podle vás se Češi oblékají tak, aby jim bylo pohodlně, protože vědí, že v tom oblečení stráví hodiny. Proč by to tak neměli dělat? Vy v tom oblečení také strávíte hodiny…

Já nepřemýšlím nad tím, jestli mi bude teplo, zima nebo pohodlně. Oblékám se na dané příležitosti a vím, že pokud chci v životě něco dokázat, tak to bude někdy i nepohodlné.

Když je teplo, tak mám pocení zkrátka vyřešené jiným způsobem, nepotím se. A pokud to situace vyžaduje, tak i když je 34 °C, mám sako. Ale nemám ho z plastu, ale z co možná nejpříjemnějších materiálů.

Když něco točím, tak mám korzet, aby mi nevyjelo břicho, i když se snažím být štíhlý, ale pojistím si to. A že jsou podpatky nepohodlné? Já takhle neuvažuju: pokud to situace vyžaduje, tak v těch botách budu klidně hodiny. I kdyby se mi chtělo omdlít, ale pro firmu odvedu 100% výkon, a pak si boty sundám a jdu domů bos. Já svůj život nepodřizuju svým potřebám, ale potřebám mých obchodních partnerů.

Boříte stereotypy a mluvíte o tom, že by o sebe měli muži výrazně víc pečovat. Ale i o tom, že naše společnost není úplně pozitivně nastavená ke starším lidem. Jak to vnímáte?

Žijeme v době, kdy se skloňuje slovo diverzita. A ať už jste tlustý, malý, nebo velký, nebo nemáte nohu, tak společnost dělá maximum, abychom byli naprosto rovnoprávní. Ale diskriminuje stáří – a to je prostě pravda. Jen se o tom nemluví, o diskriminaci stárnoucích lidí napříč společností, ale nejvíc v zaměstnání.

Všichni chtějí mladé, perspektivní zaměstnance, přitom člověk kolem čtyřicítky, padesátky má zkušenosti, praxi a víc kvalit než ten dvacetiletý. Ti mladí nám mají dělat asistenty, a až my se rozhodneme odejít do důchodu, tak nás můžou, pokud se vypracují, nahradit.

Je rozdíl mezi tím, oblékat slavného člověka, třeba Leoše Mareše, a někoho, kdo možná není tak viditelný, ale také je velmi úspěšný?

Ke všem přistupuju úplně stejně. Akorát u Leoše řeším jiné věci než třeba u právníka. Ale všem se ode mě dostane stejného servisu.

A jak se dělá módní styl Leoše Mareše?

Hezky. My jsme po těch víc než dvaceti letech přátelé. Leoš je člověk, který mi dává volné ruce a důvěřuje mi. Možná nejdřív řekne, že si něco nevezme, ale dá na můj názor. Důvěra je důležitá. Oba jsme profíci a musíme si věřit.

A co když máte pocit, že s klientem nejste schopni najít společnou řeč, i když na vás má peníze?

Pak je třeba spolupráci ukončit. Ego je to, co vás brzdí. A když je to ego příliš velké, tak prostě už nemám nikdy termín.

Vy máte poměrně upřímný a otevřený názor na spoustu věcí, nejenom na módu. Měl jste někdy pocit, že se to obrátilo proti vám?

Celý život jdu tou cestou, že říkám věci na rovinu, chci mít čistý štít sám před sebou. Samozřejmě je to komplikace. Mnohdy nejste oblíbený.

Které vaše názory rezonovaly vaší bublinou víc, než jste čekal?

Paradoxně jsou to názory, kdy své kolegy nebo klienty chytím u lži a jdu hlavou proti zdi a pojmenuju to. Protože z toho pak přirozeně vznikne konflikt. Ale já chci žít rovně a beru na sebe i důsledky toho, že to zkrátka nenechám být. Ale zase je pravda, že jak stárnu, tak je mi daleko víc věcí u p*dele.

>>>Jak mít každý den co na sebe a přitom neutrácet? Stylistka Gabriela Zimová radí mít v šatníku dvacet stylových kousků. Které to jsou?