Nechutně praktická a pragmatická Marika Šoposká: Občas jsem hrozná kráva, co si všechno musí udělat sama a nejlíp

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se řekne Marika Šoposká, divákům se vybaví oblíbená herečka známá z mnoha pohádek a televizních seriálů a také z divadla. Na sociálních sítích působí nenuceně a přirozeně – stejně jako při osobním rozhovoru, kdy se rozpovídala nejen o své oblíbené kosmetice, ale také o tom, proč by se muži měli lépe postavit k roli otců i jak zvládla extrémní hubnutí během taneční show.

Když jsem se dívala na váš instagram, nadchl mě váš návod na „šťavnatou pleť“. Ráda o sebe pečujete a ujíždíte na kosmetických novinkách?

Tak bylo mi 35, to už se o ten obličej prostě musíte starat. Takže mám svoji pěsticí rutinu – a přiznávám, jsem na ní závislá. Miluju to. Ale zase si nepředstavujte nějaký obřad. Celé to – i s čištěním zubů – zabere tak deset minut. Mám kosmetiku ráda a vždycky mi udělá radost nějaký krémíček, olejíček nebo nějaké jiné „mazátko“.

A je něco, bez čeho se neobejdete?

Mám svoji oblíbenou korejskou kosmetiku, které jsem věrná už dva roky. Obecně mě hodně baví korejské značky. A dost často mě ráno zachraňují takové ty vyhlazující nálepky pod oči. Pak mám svoje tonikum, sérum, krém, ochranný krém s UV filtrem… O všem bych dokázala říct, že to je moje „must-have“.

Role princezen už asi máte za sebou, i když působíte pořád velmi mladě. Prozradíte nějaký svůj další osvědčený trik?

Když se ráno vzbudím a fakt je to blbý, tak mi hodně pomáhá studená voda. A pravidelnost. Když někam odjedu a nevezmu si všechny svoje kosmetické propriety, vždycky se to na mojí pleti hned projeví.

I jako maminka dvou dětí jste stále velmi štíhlá. Jsou za tím dobré geny, nebo jste se někdy musela kvůli váze víc hlídat?

Já mám postavu po mamce, takže genetika. Ale chodím pravidelně cvičit. Ne kvůli váze, ale spíš kvůli posílení svalů. Aby tělo dobře drželo. A snažím se zdravě jíst. Vždycky když mám nějaký stres v práci nebo kolem dětí, tak je to právě zdravé tělo, co mě vždycky podrží. Takže o sebe pečujte, ono se vám to vrátí.

Před čtyřmi lety po účasti ve StarDance jste se svěřila, že z vás všechno padá.

Co se týče StarDance, to je obrovská zátěž. Byla jsem extrémně hubená, sice zpevněná, ale cítila jsem, že už je to na hraně mých sil.

Když zůstaneme u sociálních sítí, čím pro vás jsou? Někdo je má za nutné zlo.

Já používám jenom instagram. Jiné sociální sítě nemám a ani to neplánuju. Beru to hlavně jako zdroj inspirace. A tím nemyslím jen kosmetiku, módu a hezké jídlo, to je spíš takový odpočinkový bonus, ale hlavně politiku, ekologii, světové dění. Dneska už to je pro mě hlavní kanál, kterým se ke mně dostávají všechny aktuální zprávy. Myslím, že mám instagram ráda, protože nejsem jeho otrok. Neživí mě. Prezentuju tam svoji práci, někdy něco ze svého soukromí, občas vezmu hezkou spolupráci. Ne protože musím, ale protože mě to baví. Rozhodně nechci žít ve světě, kde moji hodnotu určuje nějaké číslo s počtem sledujících.

Všimla jsem si, že tváře svých synů na sítích spíše skrýváte. Někteří rodiče se dětmi chlubí a na internetu je rádi vystavují…

Tak kdo by se nechtěl chlubit svým roztomilým děťátkem, že? Já to úplně chápu. Nehledě na to, že mateřství je skvělý marketingový nástroj. A dokud se k tomu samo dítě nedokáže vyjádřit, tak je představa jeho nesouhlasu dost abstraktní. Mému staršímu synovi je deset. Nesnáší, když ho fotím, a dost se vymezuje vůči tomu, abych ho sdílela. Takže to nedělám. Pořád jsou to přece lidské bytosti, ne fotogenické jídlo v restauraci.

Názory na výchovu se dnes hodně různí, co je nejbližší vám: přísnost a pevná pravidla, nebo spíš uvolněná výchova?

To je tak individuální věc! Strašně záleží na tom, jaké dítě se vám narodí. Já mám dva kluky, kteří jsou absolutně rozdílní. Co platí na jednoho, vůbec nefunguje u druhého – a naopak. Asi jsem uvolněně přísná. Dávám jim dost volnosti, ale ne tolik, aby se v ní ztratili. Moje máma vždycky říkala: Houpat jo, přehupovat ne. Myslím, že svoje děti hodně respektuju, ale to neznamená, že je občas neumím pěkně seřvat.

Herecká profese je možná trochu specifická, ale pokud vím, tak jste pracovat nepřestala. Dá se mateřství skloubit s prací?

Skloubit se to dá, ale je to náročné. Musíte mít kolem sebe síť lidí, ať jsou to babičky, dědeček, nebo chůva, kteří se zapojí. Bez toho si to neumím představit. A time management, v tom já jsem naprostá špička, řekla bych. V nějaké menší míře jsem chtěla pracovat vždycky. Baví mě to a nabíjí.

Takže patříte k těm, kdo říkají, že matka musí být hlavně v pohodě a klidně pracovat i za cenu, že je s dětmi méně?

Já bych tři roky na mateřské určitě nebyla. Ale každá žena to cítí jinak. Nejdůležitější je, aby měla podporu partnera a rodiny, ať se rozhodne jakkoliv.

Je něco, co vás v tomto směru na dnešní společnosti štve? Například lepší uplatnění žen ve společnosti, zkrácené úvazky, nerovnost platů…

Já už jsem z tohohle tak unavená… Samozřejmě že by ženy měly mít ve společnosti stejné výchozí podmínky jako muži, já vůbec nechápu, o čem se tady jako společnost bavíme. To, že se to v mnoha oborech stále neděje, je smutné. Bohužel se pořád nemůžu zbavit pocitu, že muži dostávají určité věci automaticky, zatímco ženy jako by si je musely zasloužit.

A co si myslíte o mužích na rodičovské – měla by pro ně být třeba aspoň na chvíli povinná?

To nejde paušalizovat, povinná určitě ne. Je to každého věc a záleží hlavně na dohodě mezi partnery. Pro začátek by úplně stačilo, kdyby muži pochopili, že když se stanou otci, pojí se k tomu spoustu povinností a zodpovědnosti. Že to není tak, že jejich partnerka se stala mámou a oni si v klídečku jedou to svoje.

Myslíte si, že by se oba rodiče měli podílet rovným dílem?

Já zastávám názor, že by se rodiče měli vždycky dohodnout tak, aby s tím oba byli v pohodě. Rodičovství je fakt nádherná věc, ale když v něm stojíte jako jednotlivec, může se z toho stát noční můra. My s manželem neděláme vždycky všechno napůl, někdy toho spadne víc na mě, někdy na něj. Samozřejmě ten, co je víc unavený, pak začne brblat a druhý se mu to zase snaží vynahradit. To je takový náš začarovaný kruh. A vím, že jsem občas hrozná kráva, že si všechno musím udělat sama a nejlíp.

Máte v sobě po tatínkovi, který pochází z Makedonie, i balkánskou „ohnivou“ mentalitu? Pomáhá vám nějak v herectví?

Je fakt, že já jsem na emoční stupnici hodně nahoře. Ale zároveň dokážu být nechutně praktická a pragmatická. Stačí mi se do nějaké emoce dostat na kraj a už ze mě samovolně proudí ven. A to je v herectví docela dobrý pomocník.

Na podzim půjde do vysílání České televize další série krimiseriálu Oktopus. Bude v něčem odlišná od úspěšné jedničky, která teď právě běží na obrazovkách v repríze?

Určitě. Postavy už divák zná a myslím, že bude mít šanci dostat se k nim trochu blíž, možná je i trochu víc pochopit. Ale zase se samozřejmě bude hodně vyšetřovat. Celé natáčení byl jeden velký, krásný návrat do štábu, kde jsme se všichni znali a těšili se na pokračování.

A jak se vám hrálo po boku Miroslava Krobota? Jste narození ve stejný den (12. listopadu) – jste spřízněné duše? Napsali jste spolu i divadelní hru, ale prý jste se ho ze začátku hodně ostýchala…

Je fakt, že během první série jsme s panem Krobotem ještě nehráli naše společné představení. Teď, při té druhé, jsme občas jeli po poslední klapce rovnou do Studia Dva hrát naši hru Štíři z února. Doufám, že už jsem mu nelezla moc na nervy. A jestli jsem se ho ostýchala? Jasně že jo. Já neznám nikoho, kdo by se pana Krobota neostýchal. On je prostě ikona. O to víc si vážím naší spolupráce a přátelství.

Prozradíte nějakou perličku z natáčení?

Tak při první sérii jsem si málem zlomila dva prsty. Teď ve druhé na mě házeli regál s kovovými trubkami. Ale pořád je to lepší než se koupat v říjnu na Máchově jezeře. Studená voda je pro mě nejhorší – zlatý regál.

A na co se teď nejvíc těšíte?

V létě budu mít pár představení na letní scéně Studia Dva, začnu točit nový seriál, ale hlavně budu se svými chlapečky. Prázdniny patří dětem.

>>>Milena Steinmasslová: Za každý vztah se vyplatí bojovat! Pokud nejste už jen jako dva cizinci…