Článek
Svět hudby o něm ví už dlouho; Marcell patří mezi zvučná jména. Na podzim poznal, jak chutná celorepubliková sláva – byl součástí reality show Zrádci a probojoval se až do finále. A také zjistil, co znamená bezpodmínečná láska. Narodil se mu totiž syn.
Jakým tátou chce být a přestal kvůli Zrádcům věřit lidem?
Co Marcell v Bublinách prozradil?
- Jakou píseň nejmenovaného interpreta jim ve Zrádcích neustále pouštěli a on trpěl?
- Jak se lékař připravuje na porod vlastního dítěte?
- Má již jasno, zda bude doktor nebo muzikant? „Ano, na tuhle otázku už jsem si odpověděl. A pomohli mi paradoxně Zrádci.“
- Věřil, že hudbou může uspět? „Už když jsem na gymplu zakládal kapelu, věřil jsem, že můžeme být rockstars. Do ročenky v šesťáku na medicíně jsem psal, že moje specializace bude hudební průmysl, což nebylo před poslední státnicí chytré.“
- Natáčel v Londýně a hrál na klavír Eltona Johna, zpíval hymnu na plném stadionu, má duet s Lucií Bílou. Co považuje za úspěch? „Wow efekt na začátku je jedna věc, ale královská disciplína je se na scéně udržet a najít si svoje místo.“
- Co pro něj znamená mužské přátelství?
- Jak důležitá je image?
Moderní táta? Dává bezpodmínečnou lásku
Ač jsou synovi teprve tři měsíce, má jasno, jakým tátou by chtěl být. „Chci dávat bezpodmínečnou lásku. Nejdůležitější úkol je nechat ho, ať je šťastný ve vlastním světě, a být průvodce… Doufám, že jednou zajdeme na pivo, že budu se synem kámoš.“
Syn přišel na svět v hektické době: Zrádci šli do finále, on vydával desku. „Sáhnul jsem si na absolutní limit. Po tom vypjatém období jsme se jako rodina odjeli srovnat na Sicílii a nabrali sílu,“ říká s tím, že například ve Skandinávii má táta nárok na tříměsíční otcovskou dovolenou, aby mohl být součástí rodiny.
Otevřený rozhovor s Marcellem, který je čerstvě tátou, byl finalistou Zrádců a jeho poslední dvě desky nemůžou být odlišnější. Jedna je o vyrovnání se smrtí, druhá oslavuje životFoto: Proženy.cz
„Good guy“ ve Zrádcích
V reality show Zrádci se jako věrný probojoval do finále, ale Miu neporazil. „Když jsem se dozvěděl, že za její hrou je přidaná hodnota a velká message, získalo to pro mě nový rozměr. Vítězství jí přeji, i když to bylo těsné a do posledního okamžiku jsem se rozhodoval, jestli jí to tam hodím. Rozhodlo, že bylo pět ráno, byl jsem vyřízený, smysly byly otupělé a chtěl jsem domů.“
Lituje něčeho? Měl prý víc bojovat, ale vyhrál ten, kdo hrál skutečně dobře. „Já jsem tam šel poznat sám sebe a to se mi podařilo, finále byl úspěch. Na druhou stranu bych jí já už pak svoje dítě nesvěřil, mou důvěru v posledním díle ztratila. Ale zvládla to bravurně, s odstupem to člověk dokáže brát víc jako hru.“
Nenalomila soutěž jeho důvěru v lidi? „Měl jsem roli good guye. Jsem důvěřivý a nerozjížděl jsem intriky, nešel jsem tam se skrytou identitou. Možná budu obezřetnější, ale nechci přestat věřit lidem.“
Terapie hudbou a oslava života
Poslední desky, na kterých pracoval s hudebním producentem Ondřejem Fiedlerem (aka Fiedlerski), se vzájemně víc odlišovat nemůžou. V jedné se vyrovnávali se smrtí, v druhé oslavili život.
„Duše, která opustila tento svět, váží 21 gramů byla těžká hlavně pro Ondru – vznikla v reakci na to, že mu zemřel tatínek, kterého jsem také dobře znal. I já jsem se dlouho chtěl vyrovnat s tématem smrti,“ vzpomíná. Vznik desky označuje za jeden z nejsilnějších hudebních zážitků.
Druhá deska, kterou vydali na podzim, se jmenuje Pizza, pivo, dolce vita. „Itálii mám celoživotně rád, je ikonická. Hledali jsme esenci života v ranní kávě, siestě po obědě, večerním setkání s přáteli. Je to oslava života.“
