Smrt otce či matky? Bolest, která vás může zničit. I v dospělosti…

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když přijde o mámu nebo tátu malé dítě nebo dospívající, je to zjevná tragédie. Nejde jen o emoční bolest, ale i o čistě existenční záležitost – děti jsou prostě na svých rodičích závislé psychicky, ale i po všech jiných stránkách.

Na druhou stranu, když vám rodič zemře v dospělosti, neznamená to, že je vaše ztráta menší. „Rodiče patří mezi nejzásadnější vztahové pilíře – jejich ztráta může otřást naším pocitem bezpečí a identity bez ohledu na věk. U dospělých se navíc mohou objevit další emoce, například strach z plné odpovědnosti za vlastní rodinu, nevyřčené bolestné emoce, které jsme nestačili za života rodičů zpracovat, nebo také uvědomění, že jsme teď další na řadě,“ potvrzuje životní koučka Lenka Procházka.

Poté, co odejde jeden z vašich rodičů, nejspíš cítíte klasický smutek, prázdnotu, jako by kus vás prostě zmizel. Ale dost často se lidem daří fungovat takzvaně normálně, žádné zhroucení a pocit, že tohle nezvládnete, se nekoná. Ale nenechte se oklamat. „Po ztrátě často fungujete v takzvaném módu přežití. Staráte se o pohřeb, papíry, rodinu. Nervový systém vás chrání tím, že tlumí intenzitu prožitku,“ vysvětluje Procházka. Vaše tělo i nervový systém prostě vědí, že teď se zhroutit nemůžete, protože toho máte dost na práci.

A tak se kromě smutku, melancholie a ztráty nálady potýkáte možná s drobnějšími fyzickými problémy, které si ale vysvětlujete jako normální. Bolí vás hlava (koho by nebolela, když máte teď tolik starostí), jste unavení (jasně, když toho v noci kvůli stresu moc nenaspíte), bolí vás žaludek (skoro nejíte, nebo naopak bezmyšlenkovitě hltáte, co vám přijde pod ruku). To přejde, říkáte si, čas zhojí všechny rány…

Jenže pak se jednoho dne vzbudíte a zdá se vám, že ani nevstanete z postele. Přišel obrovský nápor bolesti, pocitu ztráty a vy jste v šoku. Vždyť už je to několik měsíců, co rodič zemřel.

Službu vám nevypověděly ale jen vaše nervy, nýbrž i vaše tělo. Bolí vás každý sval, jste v totální tenzi, spánky vám pulsují, na hrudi vám leží obří šutr a v krku máte knedlík, nadechnout se je nadlidský výkon. „Jakmile se situace uklidní, vy vyřešíte vše potřebné, tělo cítí větší bezpečí a dovolí si uvolnit potlačené emoce. Tehdy se může zármutek objevit s plnou silou,“ popisuje Lenka Procházka.

Proto, i když máte pocit, že je vše v pořádku a vy to zvládáte dobře, buďte ve střehu. Přijít o rodiče je jedna z největších životních ztrát a je potřeba si dopřát čas a prostor na to se s tím vyrovnat. Podle americké klinické psycholožky Mikki Lee se snažte především o následující:

Zařizovat všechno možné, starat se o pocity jiných (dětí, sourozenců…) je sice třeba, ale nezapomínejte na sebe. „Nejdůležitějším způsobem, jak si můžete pomoci během truchlení, je starat se o sebe a své potřeby,“ říká Mikki Lee. Neodbývejte se v jídle, naopak dbejte na své stravování víc než kdy jindy. Odpočívejte, věnujte se sami sobě, svým koníčkům, relaxaci a podobně.

I když vám jen něžně šeptá, že jste unavení, poslechněte ho a odpočiňte si. Nemávejte nad nejrůznějšími problémy rukou, vše, co je nyní jinak, než jste byli zvyklí, může mít souvislost s vaší bolestí.

Možná si to nechcete připustit, ale váš nervový systém dostává teď zabrat. Smutek způsobuje intenzivní fyzickou stresovou reakci, vaše nervy potřebují zklidnit. S tím vám pomůže meditace, dechová cvičení a další relaxační techniky.

>>>Triky proti stresu. Koukejte do modré a zkuste čmeláčí dech

Byli jste zvyklí denně běhat deset kilometrů, o víkendu jste jezdívali na kole obří výlety, čtyřikrát týdně jste dřeli v posilovně. A teď vám jaksi nezbývají síly. Nesnažte se to překonat, jít na to silou, ale dovolte si zpomalit. Pohyb nevynechávejte, ale zkuste něco méně náročného, jako jsou třeba procházky, jóga, protahování a podobně.

Jakmile cítíte, že je toho na vás moc, že si se svou bolestí nevíte moc rady, nestyďte se a vyhledejte odbornou pomoc. Není to ostuda, naopak projev síly poprat se s trápením a vrátit se k normálnímu životu.

Vaše bolest ze ztráty blízkého je obrovská, ale minimálně chápete, co se stalo. Děti to mají horší, ne vždy chápou, co to znamená, že někdo zemřel. Neříkejte, že děda usnul. Jak s dětmi mluvit o smrti?