Zhroutila jsem se. Kvůli expříteli!

S Ivanem jsem chodila rok a poslední dobou jsem nebyla v tomto vztahu dvakrát spokojená. Přes týden pracoval v okresním městě, takže jsme se scházeli pouze o víkendech. Jeho představa byla v pátek se sejít s přáteli u piva, probrat veškeré nové sportovní události, novinky v oblasti aut, a to zrovna nebyla témata, která by mě něčím oslovila.

Sobotu trávil s mokrým ručníkem na hlavě a měl představu, že mu budu vyvářet a litovat ho, jak ho bolí hlavička. V neděli v rámci omluvy mě pozval na večeři či do kina a v pondělí ráno odjížděl opět do práce. Byla jsem mladá a naše představy o prožitých víkendech se výrazně lišily, proto po dlouhém zvažování jsem se rozhodla pro rozchod.

Jednu neděli jsem s tímto rozhodnutím za ním přišla. Začal se omlouvat, slibovat, že to změní, ale já si stála za svým, jelikož jsem byla přesvědčena, že láska z mé strany se stejně vytrácí, že toužím po něčem víc a že tento vztah „fungoval“ pouze na základě setrvačnosti a mé bezmezné toleranci.

Se slovy „tak jak chceš“ opustil Ivan můj byt a já myslela, že budu mít klid. V pondělí jsem otevřela v práci e-mailovou schránku a byla zahlcena e-maily od něho. Ze začátku omluvy, pak nářky, vyhrožování, vydírání. V noci jsem nespala, jelikož neustále zvonil telefon, na druhém konci se ale nikdo nehlásil.

Druhý den v práci jsem vycítila ne příliš kamarádskou atmosféru, až později jsem se dozvěděla, že se mi Ivan naboural do mé e-mailové schránky a rozeslal mým kolegyním e-maily, ve kterých si „jako“ domlouvám rande s mým šéfem, u kterého jsem byla oblíbená. Udělal to tak dobře, že vše vypadalo věrohodně. Šéfovi zas poslal e-mail, který jsem „jako“ psala kamarádce, kde nejmíň vulgární věta byla „šéf je debil“. Součástí tohoto e-mailu byly i některé interní informace týkající se šéfovy firmy, o kterých jsem s Ivanem mluvila, jelikož mě tížily. Samozřejmě že to ovlivnilo mé pracovní nasazení a výkony a především přístup šéfa ke mně, a jelikož jsem byla ve zkušební době, obdržela jsem v následujících dnech výpověď.

Po delším zvažování jsem se rozhodla si najít práci v zahraničí, už jsem nemohla být svědkem toho, jak se mi vše, na čem mi záleželo, hroutí, a navíc jsem se už začala hroutit i já sama.

V zahraničí jsem nalezla klid a odstup a především nového přítele. Jsem si jista, že něčím obdobným si již nikdy nechci projít, a vím, že psychický nátlak je stokrát horší než ten fyzický.

Pronásleduje vás expartner? Nenechá vás ani na chvilku v klidu? Nevíte, jak se bránit nebo jste si s tímhle problémem poradila po svém? Napište nám na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.