Hlavní obsah

Zhubla jsem 50 kilo!

Foto: archiv čtenářky

Moje cesta k vytoužené váze nebyla snadná

Téma týdne: (Ne)daří se mi zhubnout! Přečtěte si zajímavý příběh paní Romany, která jej doprovodila i fotografiemi: Byla jsem vždy silnější dítě, už od puberty se potýkám s komplexy ohledně váhy a vzhledu. Nikdy jsem nebyla holka, o kterou by se kluci prali nebo ji snad zvali na rande.

Článek

A tak v mých čtrnácti letech začal hon na přebytečná kila, z honu se však stala štvanice, která pozvolna přešla v maraton. Střídala se mi období „jde to" s obdobím „hrůza".

Naštěstí se našlo i pár kluků, se kterými jsem chodila, dokonce jsem si kolempatnáctého roku prožila svou první velikou lásku s velkým L. Ta ovšem nedopadla moc dobře a přišlo období sebevědomí na nule, možná v minusu, přejídání, litování sama sebe. Najednou se ale objevil nový muž, neřešil má kila, měl mě prostě rád. Jenže i období spokojenosti se podepsalo na mé váze. V klidu jsem se ze 70 kil vypracovala na nehezkých 90.

V té době mi bylo dvacet a můj princ mě požádal o ruku, nabídka byla přijata, svatba proběhla a nic mi nebránilo být šťastná až do smrti, jak se v pohádkách říká. Po svatbě však přišla první manželská krize, do potíží s manželem se pomalu vkrádaly i potíže v práci, nemohla jsem jíst a kila šla rychle dolů. Najednou jsem byla šik, krásná, štíhlá, atraktivní, nyní již žena ve věku 22 let se svou ideální váhou 70 kilo.

Mé potíže v práci i v manželství byly zdárně vyřešeny a byla ze mě opět spokojená a šťastná manželka. Cítila jsem se fajn a s manželem jsme začali toužit po miminku. Naplánovali jsme rodinu. Těhotenství přišlo celkem rychle, vzhledem k mým potížím s děložním čípkem jsem brzy zůstala doma na rizikovém. Klid, pohoda, těšení a hodně času se však na mně podepsaly. Ručička váhy se za mých nádherně prožitých devět měsíců čekání a těšení vyšplhala na neuvěřitelných 120 kg ze sedmdesáti osmi.

Druhé těhotenství na sebe nenechalo dlouho čekat, a tak k dvouleté dcerce přibyla novorozená sestřička. Šťastné období mi komplikoval můj vzhled. Nebyla jsem schopná užívat si radosti s dcerkami, všechny pohledy na ulici jsem vnímala jako bodání do zad či do špeků různě rozmístěných po mém těle. Diety jsem stále odkládala, až nebudu kojit, a i přes to, jak strašně jsem toužila zhubnout, pokaždé jsem našla nějakou výmluvu.

Foto: archiv čtenářky

Se svou váhou se potýkám od dětství

Po roce jsem začala držet drastické diety, a tak jsem třeba dva týdny nejedla, další dva týdny jedla pouze maso a uzeniny a další dva týdny jen vařené kuřecí maso. Takto jsem se probojovala k 85 kilogramům. Byla jsem spokojená, každý mě chválil, jak že to dobře vypadám a jak jsem to dokázala, pyšnila jsem se kily dole a snažila se skrývat potíže se zažíváním, bolesti kloubů, ztrátu rovnováhy, celkovou slabost, nervozitu, podrážděnost.

Neustále jsem stála na váze, ráno i večer jsem se vážila a zkoumala, proč je jednou kilo dole a podruhé nahoře. Nejspíš jsem byla velice blízko nad propastí, stačil by jeden krok a spadla bych do spárů bulimie.

Po roce náročného udržování jsem došla opět k tomu, že jsem tlustá. Ale v té době už holky pobraly rozum, mě bylo 27 let a byla jsem tlustá, zakomplexovaná troska. Rozhodla jsem se rázně řešit veškeré problémy s váhou a i zdravotní. Trpěla jsem zánětem slinivky, silným nadýmáním, střídala jsem přejídání s hladověním - zkrátka vše špatně. Každé spokojené mamince jsem záviděla, byla jsem zapšklá, závistivá, nesebevědomá ženská. Začala jsem na internetu a v časopisechsledovat různé články a příspěvky o zdravé stravě, začala jsem používat bylinky, dodržovat pitný režim a hlavně: na váhu stoupnout  jednou týdně.

Pravidelnou stravou a celkem zdravou životosprávou jsem došla i s pomocí různých doplňků na svou vytouženou startovní váhu 70 kilo, kterou si už víc než tři roky držím. Přibyly další zásady a zvyky, nyní zkouším zapojit cvičení, jenže většinou mě zradí vůle. Co naplat. Je to můj životní boj, když budu vítězit i v dalších a dalších bitvách s pokušením, mohlo by se mi dařit váhu udržet.

Řeším každé kilo

Samozřejmě hřeším, mlsám a dopřávám si laskominy, které mám ráda, jen dodržuji zásadu Řeš každé kilo. Vím, že až jednou tuto zásadu poruším, nebudu řešit jedno kilo, které se dá mimochodem během jednoho týdne shodit, ale budu těch kil opět řešit 50, což už nikdy nechci dopustit. Ještě bych ráda dodala, že ženy jsou krásné, jen si samy sebe málo váží. Holky, mějte se rády, ať vás milují i lidé kolem vás, nelitujte se a konejte.

Zdá se vám příběh Romany neuvěřitelný? Nebo jste i vy sama dokázala něco podobného? Napište nám o svých úspěšných i neúspěšných hubnoucích pokusech na adresu info@prozeny.cz. Ty nejzajímavější příspěvky zveřejníme a na tři z vás dokonce čeká odměna v podobě 500 Kč. Staňte se i vy na chvíli redaktorkou ProŽeny.cz!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama