Život bez prsu: Jsem ještě žena?

Vlasy dělají ženu ženou. A taky jsou tím prvním, o co žena v případě zhoubného onemocnění a léčby chemoterapií přijde. „Vlasové cibulky jsou totiž na jedovatost chemoterapie nejcitlivější. Pokud by ale chemoterapie neměla nežádoucí účinky na zdravou tkáň, neměla by žádné účinky ani na nádorovou tkáň,“ vysvětluje lékařka Miroslava Skovajsová, primářka Mamma centra Medicon. Jediné, čím se pacientky mohou uklidňovat, je fakt, že se vždy jedná o ztrátu dočasnou. To bohužel neplatí v případě alopecie (ohraničené vypadávání vlasů), kdy je to mnohem složitější a často se jedná o nemoc v podstatě neléčitelnou.

Choroby, které ženu donutí bojovat i s pocity méněcennosti, mohou být vrozené, nebo jde naopak o nemoci, které vtrhly do života nečekaně. Většinou jde o rakovinu prsu, zhoubné onemocnění děložního těla či jakoukoli rakovinu, která si vyžádá léčbu chemoterapií, alopecii, silnou lupénku či nejrůznější viditelné a těžko léčitelné ekzémy.

„Ovlivňuje-li nemoc vzhled ženy a je viditelná, zasahuje ještě více do jejího soukromí. Takové ženy mívají často pocity, že přicházejí o svoji ženskou stránku a ztrácí svoji identifikaci a atraktivitu pro své muže. Tyto pocity jsou často nepříjemnější než nemoc samotná,“ potvrzuje psycholožka Lenka Čadová.

Další těžké chvíle prožívají pacientky, když si nemoc vyžádá chirurgický zásah s trvalými následky. „K ženství patří prsa a jak o ně máte přijít, je to šok. Ale smířit se dá asi se vším," popisuje na diskuzním fóru centra Mamma Help pacientka Zuzana. Její partner se tehdy zachoval naprosto vzorově. „Já na prsa nikdy moc nebyl," řekl jí s úsměvem a dodal jí tím nejen odvahu, ale i jistotu, že o něj nepřijde, že bude vždy stát po jejím boku, s prsem i bez něj.

Na jiném chatu se zase další pacientka přiznává, že každé sprchování a pohled na hrudník bez prsa pro ni byly utrpením. „Bylo to strašně ošklivé, nechtěla jsem se na sebe dívat, natož se odhalovat manželovi. Náš intimní život byl tehdy hodně smutný," líčí s tím, že ke zlepšení došlo až po chirurgické rekonstrukci ňadra.

Tu lze ale provést většinou zhruba dva roky po odstranění prsu a jen, když jsou veškeré onkologické nálezy negativní. Do té doby si pacientka musí vystačit s výplněmi kloboučků podprsenek. Je ale třeba si přiznat, že nikdy už to nebude úplně „ono". „Rekonstruovaný prs nenahradí dokonale ten původní. Nikdy se do něj nevrátí cit a nemusí se také zcela povést jeho tvarová podobnost s druhým ňadrem,“ upřesňuje Miroslava Skovajsová. I tak ale pro mnoho žen rekonstrukce představuje velký zázrak. „Jsem tak šťastná, že už mě od nákupu krajkového prádélka může odradit jen jeho vysoká cena," raduje se na diskusním fóru jedna z pacientek. A další jí rovnou přizvukuje s tím, že její první investice po rekonstrukci prsu byl nákup krásných nových plavek, v nichž si hodlá užívat na dovolené s přítelem. Prostě s prsem, ať už není stoprocentně vlastní, se ženy cítí lépe...

Je naprosto logické, že takové zákroky mívají vliv i na sexuální život. Většinou ale bývá problém čistě v hlavě pacientek, které cítí stud a strach před svým partnerem. Nedokážou se uvolnit, leckdy nesnesou, aby je jejich muž spatřil nahé. Stydí se za chybějící ňadro, za jizvy, za strupy od ekzémů a podobně. A to i přesto, že například z průzkumů mezi muži, kteří mají po boku ženy po operaci prsu, jasně vyplývá, že jsou pro ně stále stejně přitažlivé a sexy.

Dokazuje to i příspěvek jednoho muže na diskusním fóru Mamma Help centra, jehož žena je pět let po odstranění prsu. „Milovali jsme se před a milujeme se i teď. Trochu méně, ale vždy jako dříve a možná, že s každým milováním je to ještě hezčí. Chce se to jen vcítit a pochopit. V nejhorším, ať si ten chlap řekne, jak by mu bylo v situaci opačné. Pokud nemiluje, opovrhuje svou ženou, či dokonce utíká za jinou, tak je to srábek," píše.

Stejně těžce prožívají ženy například i odebrání dělohy. „V praxi se setkávám dokonce se ženami, které operaci naprosto odmítají, mají pocit, že bez dělohy přestanou být ženami," líčí Lenka Čadová. Je ale pravda, že gynekologické operace tohoto typu mohou mít skutečný vliv na sexuální život. „Absence dělohy je rizikem pro budoucí možný snazší rozvoj močové inkontinence a také s sebou může nést změny prožitku intimního styku,“ uvádí onkogynekolog Jiří Sláma.

Odborníci se shodují, že nejhorší je, když se žena uzavře a odmítá o svých pocitech mluvit. Základní pravidlo zní jasně: Nebuďte na své utrpení samy!  „Stěžejní je podpora partnera, hlavně on může nemocné pomoci vrátit pocity ženství. Je její nejbližší a nejdůvěrnější osobou, dobře ji zná, takže ví, čím jí pomoci,“ vysvětluje psycholožka Lenka Čadová. Leckdy třeba stačí, když jí dá najevo, jak moc ji má rád a jak moc je pro něj krásná. I obyčejná věta „dneska ti to vážně sluší“ zmůže zázraky.

A ženy? Ty by si podle Lenky Čadové měly především uvědomit, že ženství nespočívá v plném dekoltu a fungujícím reprodukčním ústrojí. „Hlavní je naše chování, to především určuje naše ženství. A právě takové chování přitahuje opačné pohlaví," vysvětluje Lenka Čadová.

V oblasti sexu to chce především trpělivost. Ženy jsou v těchto situacích velmi zranitelné a jakékoli naléhání (dožadování se sexu) v nich může naopak pocity méněcennosti posílit. Vědomí, že nejsou schopny svého muže uspokojit, vše jen zhorší. Odborníci doporučují nespěchat, hrát si, mazlit se, užívat si jeden druhého a doteky si dávat najevo lásku a vzájemnou přitažlivost.

Pokud v životě ženy chybí partner, měl by ho někdo zastoupit. Může to být matka, syn, dcera, prostě kdokoli, ke komu má žena důvěru. A dobrá kamarádka znamená také velkou pomoc. „I ta dokáže pochopit, co pacientka potřebuje," potvrzuje Lenka Čadová. Navíc je to také žena, takže se snadno vcítí do pozice nemocné a pochopí, jak špatně jí je.

Co říci závěrem? Nepodceňujte prevenci, samovyšetření prsou, naučíme vás to v článku Chraňte svá prsa před rakovinou!. A jestliže vám již do života tato vážná nemoc vstoupí, nesnažte se ji porazit samy! Myslete stále na to, že ten, kdo nás upřímně miluje, nás bude milovat i bez prsu či bez vlasů. A pokud ne, nestál ani za starou bačkoru...