Nedáváme peníze, ale učíme žít! Záchranná síť pro děti, které vykročí z dětského domova k samostatnosti

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když mladí lidé dospějí a odcházejí z dětského domova, často se nemají na koho obrátit. Opouštějí svým způsobem chráněné prostředí a ocitají se sami ve „velkém světě“, kterému nerozumějí. A není to jejich vina! Riziko pro ně představuje i jejich původní rodina, stejně jako náhlá osamělost.

„Jsou někdy velmi naivní a důvěřiví, jindy spíš velmi nepraktičtí. A naletět a nechat se stáhnout do špatné společnosti je tak snadné… A právě tomu chceme zabránit,“ vysvětluje podnikatelka Jana Merunková. Proto před 15 lety založila obecně prospěšnou společnost yourchance, která v rámci projektu Začni správně učí tyto mladé lidi postarat se o sebe, najít si práci a především najít důvěru ve vlastní schopnosti. Jak taková pomoc funguje a co všechno řeší?

Veřejnost stále vnímá dětský domov jako místo pro nezvladatelné, a tedy „zlé či špatné“ děti. Proč?

Protože hází do jednoho pytle dětský domov a „pasťák“, tedy výchovné ústavy nebo dětské domovy se školou: jde nejen o název, ale i o to, jaké děti v nich jsou. Dětský domov je náhrada za nefunkční rodinu, kde nejsou děti „za trest“. Děti, které opravdu něco provedly, nebo dokonce za sebou mají i páchání trestné činnosti, jsou právě v těch dvou zmíněných zařízeních.

Kdy mladí dětský domov opouštějí – je to úderem osmnácti let?

Ne, pokud stále studují, mohou tam být až do 26 let. I když třeba pobývají na koleji vysoké školy, dětský domov je jejich zázemí.

Málokdo si dovede představit, jak to dnes v domově chodí…

To je pravda. Prostředí se hodně změnilo. Děti žijí v takzvaných rodinných skupinách, ve kterých je maximálně osm dětí různého věku. Mají stálé tety a strejdy, jak se říká vychovatelům, kteří se o ně starají a do jisté míry se chovají jako v normální rodině. Děti mají i povinnosti, jako je úklid a domácí práce.

Ale jsou v jakési bublině, která je chrání a nedává jim tolik příležitostí se otrkat. A pak vyjdou do samostatného světa, ve kterém jsou často úplně sami, bez vazeb na lidi, kteří by jim chtěli pomoci, na něž se lze spolehnout… Přestože jim většinou dětský domov pomůže s první prací a bydlením, prostě to z nějakého důvodu nezvládnout udržet.Bez pomoci je někdy nad jejich síly najít si bydlení a práci.

Nedostávají nějakou „startovací“ pomoc?

Ano, většinou mají nějaký finanční základ, většinou mezi 10 a 24 tisíci, ale neumí s nimi zacházet. Často je velmi rychle utratí nebo o ně přijdou díky své důvěřivosti – a někdo dokonce i kvůli návratu do své původní rodiny.

Proč po návratu do rodiny – to by mělo být spíš pozitivní, ne?

Kdyby šlo o fungující rodinu, tak jistě. Ale jde o rodiny, ve kterých pro ně nebylo bezpečno – ať už šlo o problémy sociální, s alkoholem, drogami, nebo domácím násilím. Takže někdo, kdo má v kapse hotovost, je vítán: jako zdroj rychlých peněz nebo jako někdo, na koho lze napsat další půjčku…

Na děti tak čeká docela dost pastí, do kterých můžou spadnout. Jak jim pomáháte, aby se to nestalo?

Neděláme věci za ně a neříkáme jim, co mají přesně dělat. Ale umíme je nasměrovat na ty správné lidi. Ukázat jim, kde hledat pomoc, a být i jakýmsi garantem při hledání bydlení a práce – nabízíme jim doprovázení, důvěru a bezpečné prostředí. Jistotu, že co jim radíme, je pro jejich dobro, že nám mohou věřit a svěřit se, když nevědí nebo se třeba cítí najednou sami. Léta žili v komunitě, kde byla pořád spousta lidí, a i když je to mohlo štvát, najednou je ticho. Často propadají splínu až depresím.

A jak tedy vypadá vaše pomoc v praxi?

Pokud se na nás někdo obrátí, nebo nám ho doporučí dětský domov, sejdeme se nebo si zavoláme a zjistíme, co ho nejvíc trápí. Vybereme mu průvodce, konkrétního člověka, který je mu k dispozici osobně i na telefonu: pomůže mu hledat práci, byt, poradí ohledně hospodaření s penězi, nebo si zajdou na kafe a popovídají si. Snažíme se navázat s nimi vztah, ve kterém si můžeme věřit navzájem – oni v nás mají bezpečnou podporu a na oplátku chceme, aby dodržovali to, co slíbili.

Takže nejde o pomoc finanční, ale spíš lidskou.

Ano, peníze jako takové nedáváme. Pomůžeme jim je vydělat, uspořit, rozumně investovat. Když je nějaká krizová situace, tak třeba koupíme jízdenku do místa, kde se mají ucházet o práci, zaplatíme jednorázový nocleh nebo koupíme zimní bundu anebo brýle.

Brýle?

Ano, to byl případ kluka, který byl podle nás velmi šikovný, pracovitý a ochotný, ale sehnali jsme mu už třetí práci a vždy se s ním rychle rozloučili, protože byl velmi pomalý. Bylo nám to divné do chvíle, než přiznal, že špatně vidí, ale nemá na brýle… Styděl se to říct. Tak jsme mu ty brýle koupili a bylo po problému. Jen prostě na tu práci neviděl…

Jak vybíráte, komu pomůžete? Může se na vás obrátit i někdo ze sociálně slabé rodiny, který je na tom velmi podobně, jako kdyby vyrůstal v dětském domově?

Naše možnosti nejsou neomezené, takže aktuálně můžeme pomáhat jen lidem z dětských domovů a pěstounské péče. A snažíme se nejen „zachytit“ ty, kteří z dětského domova odcházejí nebo už odešli, ale už zhruba od patnácti nabízíme školení, jež pomůže s finanční gramotností nebo praktickými věcmi, jako je hledání práce, napsání životopisu, nebo je motivujeme, aby nepodceňovali vzdělání. Prostě jim chceme dát základ, aby se snížilo riziko, že propadnou do dluhů, špatných vztahů, závislostí. Pak už jen krok na okraj společnosti…