Hlavní obsah

Babička umřela. Jak děti prožívají smrt milované osoby?

Foto: Thinkstock

Smrt někoho blízkého bolí děti stejně jako vás, jen truchlí jinak

K životu bohužel patří i smrt. Když odejde někdo blízký, bolí to, velké i malé. Ale děti truchlí jinak než dospělí. Pochopte svět dětského zármutku, jen tak jim můžete jejich bolest ulehčit.

Článek

Babička, dědeček, nedej bože jeden z rodičů. Když dítě přijde o někoho velmi blízkého, jeho bolest je stejná jako u dospělého. Jen smutek prožívá jiným, pro dospělé leckdy nepochopitelným způsobem.

Různé fáze truchlení

U dětí (zhruba od pěti let) lze vypozorovat různé fáze smutku, toho, jak smrt blízké osoby vnímají a zpracovávají. „Hlavně je důležité podotknout, že děti se neumějí ve svých pocitech vyznat a mluvit o nich, proto potřebují dospělé průvodce," říká dětská terapeutka Lucie Mucalová. Objevit se mohou následující reakce:

  • Šok a záchvat bolesti – Tohle bývá první a hodně bouřlivá reakce. Dítě se vyděsí, neutěšitelně pláče, křičí, bojí se.
  • Zvídavost– Když ty nejhorší emoce přejdou, dost často (obzvláště u těch nejmenších dětí) přichází jakási fáze zvídavosti, tedy otázek, které se smrti týkají. Ty dotazy vás mohou doslova mučit, ale pro dítě je to jeho první setkání se smrtí, proto potřebuje odpovědi.
  • Ignorace – Může to vypadat, jako by dítěti bylo jedno, že někdo z rodiny zemřel. Můžete mít pocit, že je sobecké a necitelné, ale není to tak.
  • Zloba– Jedna z možných reakcí je i vztek. Na toho, kdo zemřel (jak mi to jen mohl udělat) či na vás (proč jste tomu nezabránili).
  • Tichý smutek – Stesk, který se projevuje většinou v situacích, kdy zemřelý člověk dítěti fyzicky chybí. Třeba při oslavě narozenin, kterých se vždy zatím zúčastnil.
Foto: Thinkstock

Při svém smutku potřebují děti dospělého průvodce. Proto se jim věnujte, jak jen to jde, a odpovídejte na jejich otázky

Vedle těchto několika možných reakcí si ale můžete u dítěte všimnout některých změn. „Mohou prožívat strach, zmatenost, můžete sledovat zvýšenou aktivitu neboli zlobení, uzavřenost do sebe, noční můry, zvýšenou lekavost, strach o své blízké, vynucování pozornosti v podobě kňourání," vyjmenovává Lucie Mucalová.

Ulehčete mu to

Tak jako dospělí, i děti si musí svou bolest odžít. Můžete jim ale v jejich truchlení pomoci. „Nejvíc to dětem ulehčíte, když se budete chovat přirozeně, láskyplně, budete s dítětem trávit hodně času, ale dáte mu prostor, když bude chtít být samo,“ radí emoční poradkyně Karla Večeřová z Cloud 9 Institute. Vyplatí se dodržet následující pravidla:

  • Rovnocenný partner– Berte dítě jako sobě rovné. Nesnižujte a nezlehčujte jeho bolest, nestraňte je rodinného smutku. Potřebuje být součástí kolektivu, cítit, že není samo, že se za své slzy nemusí stydět, protože vy pláčete také.
  • Odpovídejte – Na cokoli se vás dítě zeptá, odpovězte mu. Vysvětlujte vše, co je potřeba.
Foto: Thinkstock

Dovolte dítěti projevit veškeré emoce. Ať pláče, křičí nebo třeba jen mlčí

  • Nesnažte se bolest přelepit – Nezkoušejte dítě uměle rozveselit třeba tím, že mu koupíte nové kolo. Nechte ho truchlit, když má potřebu.
  • Neschovávejte své emoce – Plačte před dítětem, přiznejte, že cítíte bolest a smutek. Ať ví, že neprožívá nic neobvyklého.
  • Vezměte ho na pohřeb – „Každý příběh má začátek, ale i konec. Když dítě na pohřeb nejde, neví vlastně, co se děje. Vidí smutek, bolest, ale moc neví, co a jak. I dítě musí prožít vše, tedy i ten bolestný den, kdy se rituálně rozloučí se svou blízkou osobou,“ říká rodinná terapeutka Lucie Mucalová.
  • Dávejte najevo lásku – Objímejte dítě, mazlete se s ním. Musí fyzicky cítit, že i když o někoho přišlo, není samo. Stále má kolem sebe spoustu lidí, kteří ho milují, a je s nimi v bezpečí.

Prožili jste něco podobného? Jak jste dítěti smrt vysvětlili?

ynezorPumanzeSaNyknalC