Nejvzácnější pokojovky můžete mít i vy: Všechno, co potřebujete vědět o panašovaných rostlinách

Panašované neboli variegátní monstery, filodendrony či syngonia se během posledních let staly sběratelskými ikonami. Jejich listy připomínají umělecká plátna, kde se zelená prolíná s bílou nebo jemnými pastelovými tóny krémové a růžové.

Přestože mohou působit jako nenáročná dekorace, často jde o citlivé rostliny vyžadující zkušenější péči. Abyste porozuměli jejich přitažlivosti i rozmarům, je dobré vědět, jak výjimečné zbarvení vzniká a jak ovlivňuje každodenní péči.

Panašování neboli variegace je jev, kdy list nenese jednolitou zelenou barvu, ale skvrny, pruhy či mramorování světlejších tónů. Tyto části postrádají chlorofyl, a proto nejsou schopné fotosyntézy. Panašování může být stabilní, tedy geneticky dědičné, nebo nestabilní, kdy se rostlina může kdykoli více zazelenat, nebo dokonce úplně o své panašování přijít, či naopak vytvořit výrazně bílé plochy nebo i celé listy.

Nestálost vzoru je jedním z důvodů, proč jsou panašované rostliny tak unikátní – každý list je originál. Pro množení to však představuje výzvu, protože výsledný vzhled potomka nikdy není jistý. Šlechtitelé tak kombinují laboratorní postupy, pečlivý výběr rostlin i kontrolu růstu.

Vznik panašování může být spontánní – náhodnou mutací, která se pak udržuje vegetativním množením (například řízkováním). Tak se množí například monstery nebo epipremna, u nichž je nezbytné použít části s viditelnou panašovaností.

Další možností je množení z kultury tkání (mikropropagace), které může zvýšit šanci na stabilní variegaci, ale ani zde není výsledek zaručený. Právě obtížnost šlechtění i nízká úspěšnost selekce jsou důvodem, proč výrazně panašované exempláře bývají drahé a sběrateli vyhledávané.

Protože světlé části listů neobsahují chlorofyl, mají panašované rostliny méně „pracovních“ buněk pro fotosyntézu. Potřebují tedy více světla než jejich zelené protějšky. Při jeho nedostatku mají tendenci se zazelenat, aby přežily. Silné slunce je ale naopak může popálit, zejména citlivé bílé plochy. Důležitá je také stabilní teplota, pravidelná zálivka a vyšší vzdušná vlhkost.

Panašované druhy bývají křehčí a stres se na nich rychle projeví. Některé, jako epipremnum N’Joy, zůstávají odolné, jiné (třeba Monstera albo) vyžadují trpělivost a ideální podmínky.

Tip: U panašovaných rostlin může někdy dojít k tomu, že nové listy začnou vyrůstat úplně bílé. Pokud jich začne růst příliš, rostlina se rychle vyčerpá, zeslábne a může odumřít. Nejlepší je pak rostlinu seříznout a podpořit tak růst listů s vyšším podílem zelené barvy.

Mezi běžně dostupné panašované druhy patří především epipremnum (šplhavnice), zejména Marble Queen, N’Joy či Manjula, které si mramorování dobře udržují. Snadno dostupné jsou také panašované fikusy, například Ficus elastica Tineke či Ficus benjamina Variegata. Velmi elegantní volbou jsou druhy voděnek (poděnek) Tradescantia Nanouk nebo Calathea White Fusion.

Mezi časté, ale sběratelsky ceněné patří například Monstera deliciosa Albo Variegata s nápadnými bílými poli nebo laboratorně množená Monstera Thai Constellation, známá stabilnějším krémovým mramorováním. K dražším patří také filodendrony White Knight či Pink Princess, u kterých panašování často závisí na velmi přesných podmínkách. Sběratelskými raritami jsou pak chimérické mutace syngonií či různé unikátní kultivary, které se objevují jen výjimečně.

Plísně v květináčích a poletující mušky? Zbavte se jich jednou provždy a naučte se jim předcházet