Z bývalých převlékáren na břehu Berounky vytvořili domov s duší. Svépomocí s minimálními náklady

Osada Jedličkovy lázně v Černošicích je kolonií asi čtyřicítky malých, čtvercových dřevostaveb z přelomu století. Původně šlo o převlékárny, které náležely k plovárně na břehu Berounky. Postupně docházelo k jejich privatizaci s tím, že každý majitel si objekt nějak upravil, rozšířil, přestavěl. Výsledkem je barvité místo, které má pro architektku Andreu Oršulíkovou jedinečný genius loci.

S partnerem si pořídili jednu „celou“ chatu zvětšenou o přístavek dílny a verandy. A ona si dala za cíl vytvořit plnohodnotný, funkční a estetický domov v rámci mnoha omezení, která takový objekt má. Zároveň s minimálními náklady a naopak velkým důrazem jak na udržitelnost, tak i na autenticitu. Věděli, že jim bude stačit malé bydlení, přáli si do něj ovšem otisknout sami sebe, své záliby i historii.

Interiér má celkovou plochu 67 m2 a dispozici 3+kk. Sem patří i dílna, technická místnost a poměrně prostorná koupelna. Obytné místnosti mají rozměry ani ne 3 × 3 metry – odpovídají velikosti původních čtyř stejných čtverců, respektive převlékáren. Každá dřevostavba totiž kdysi poskytovala prostor pro čtyři převlékací buňky.

„Naučila jsem se, že prostor nemusí být velký, aby byl plnohodnotný, a že skutečné pohodlí nespočívá v přepychu, ale v harmonii mezi prostředím a člověkem. Právě proto mě fascinuje minimalismus, který není strohý, ale útulný,“ říká k návrhu interiéru autorka a majitelka v jedné osobě Andrea Oršulíková. Svůj osobní interiérový styl popisuje jako fúzi severské funkčnosti s japonskou skromností.

Hlavní linií návrhu je propojení skromnosti a jednoduchosti tradičních venkovských obydlí s požadavky moderního bydlení. Co se barev týká, autorka pracovala s neutrální paletou, kam řadí mimo jiné hliněné tóny, dřevo, kůži. Textilie jsou přírodní – len, vlna, bavlna. Nábytek je subtilní, avšak promyšlený. Každý prvek má svůj účel, nic není navíc.

Důležitou součástí konceptu bylo také eliminovat vizuální smog. Proto jsou moderní technologie buď skryté, nebo pečlivě integrované, tak aby nerušily celkový dojem. Lednice a pračka jsou v technické místnosti, trouba i kávovar nemají zbytečně blikající digitální displeje. Obytný prostor s kamny, stolem a lavicí odkazuje na starou světnici, kde večer slyšíte tikat hodiny a praskat oheň.

Na omezené ploše bylo klíčové chytře pracovat s úložnými prostory, aniž by interiér ztratil svůj minimalistický charakter. Proto je ukryli pod lavici, pohovku, dokonce i do pracovního stolu, kde se nachází „tajné piano“.

Jak autorka zdůrazňuje, projekt vznikl s ohledem na ekonomickou i ekologickou udržitelnost. Kromě hrubé stavby, kterou zpracovali dělníci, probíhala rekonstrukce interiéru svépomocí a s minimálními náklady. Mnoho věcí je recyklovaných nebo jednoduše vyrobených vlastnoručně. Splachování zajišťuje voda ze studny a náklady na provoz domu jsou velmi nízké.

V rámci soutěže Interiér roku jsou každoročně oceněny výjimečné soukromé i veřejné interiéry navržené českými a slovenskými architekty a designéry. Hlavním mediálním partnerem soutěže je Seznam.cz. Podívejte se na vítěze různých kategorií z desátého ročníku. Do jedenáctého ročníku mohou autoři z Česka a Slovenska přihlašovat interiéry dokončené v průběhu roku 2025, a to až do února 2026. Vítězové budou vyhlášeni na mezinárodním kongresu o bydlení, designu a architektuře Living Forum v pražském Centru současného umění Dox.

Ze staré prádelny v centru Prahy vytvořili úžasný byt i s terasou. Podívejte se na fotografie před a po!