Hlavní obsah

Česku chybí ideální porodnice. Jak by vypadaly podle Lilie?

Foto: Archiv Lilie Khousnoutdinové

Je historičkou, ceremonialistkou, designérkou, podnikatelkou i vyškolenou dulou, ale také milující partnerkou a trojnásobnou maminkou. Dlouhodobě se věnuje tematice přirozených porodů a stavu českého porodnictví. Její nejmladší syn Karel George přišel na svět teprve v květnu. Proč nerodila Lilia Khousnoutdinová (33) v porodnici a co si myslí o císařském řezu na přání?

Článek

V České republice panuje kolem porodů mnoho mýtů, na pranýři se pak ocitají především ty domácí. Jenže některým ženám prostředí porodnic a jejich rutinní přístup nevyhovují. Důvody mohou být různé, třeba i negativní zkušenosti. Lilie Khousnoutdinové jsme se proto zeptali, jak by měla vypadat ideální porodnice, a probrali s ní tabu, které se vznáší nad chůvami.

Zastáváte mnoho rolí. Jednou z nich je i dula. Věnujete se ještě této profesi? 

Už je to poměrně dávno, co jsem jako dula aktivně působila. V současnosti mám tři malé děti, což mi nepřipadá slučitelné s tím, abych držela pohotovost. Nicméně i nadále provázím ženy předporodní přípravou. Každopádně se opírám o své několikaleté vzdělání v rámci Centra aktivního porodu v Londýně.

Foto: Archiv Lilie Khousnoutdinové

Lilia Khousnoutdinová je matkou tří dětí. Z předchozího vztahu má jednoho syna a se svým současným partnerem Karlem Janečkem (47) má ratolesti hned dvě, dceru a syna

A využila jste jako trojnásobná maminka služeb duly během vašich porodů? Přijde mi, že v dnešní době jsou čím dál vyhledávanější…

Služby duly jsem ráda využívala, i když spíš vždy až po porodu než během porodu jako takového. Tam jsem měla zpravidla jen porodní asistentku. Nicméně věřím, že odborné rady, soucitná podpora a hlavně kontinuální péče je naprosto klíčová a ženy v dnešní době si čím dál víc uvědomují, jak moc jim může celé období kolem porodu usnadnit a zpříjemnit.

Nedávno jste porodila syna Karla. Na svět přišel možná pro někoho neobvyklou cestou, v přírodě a bez přítomnosti vašeho partnera. Bylo to v plánu? 

Zas tak dramatické to nebylo. Jen ten dům, kde jsem porodila, se nacházel v přírodě. A co se týká přítomnosti partnera, u samotné vypuzovací fáze je poměrně dost časté, že žena chce být spíš jen se svým zdravotníkem. Takže na svém porodu neshledávám nic zas tolik zvláštního. A jestli to bylo v plánu? Myslím si, že je lepší si spíš přát a zároveň mít zmapované různé možnosti vývoje a se všemi být ok. Přála jsem si porodit pokud možno jednoduše, nerušeně a téměř bez bolesti a to se mi podařilo.

Foto: Archiv Lilie Khousnoutdinové

Karla George porodila Lilia letos v květnu za přítomnosti své porodní asistentky

V čem se váš poslední porod lišil od těch předchozích dvou? 

První porod probíhal v Anglii, byl velmi dlouhý a až úplně ke konci jsme přijeli do porodnice na jednoduchý zákrok, který byl nicméně nutný. Díky této zkušenosti jsem poznala, že v anglickém systému je porod doma velmi dobře integrován do zbytku péče. Příjemně mě překvapilo velmi podporující nemocniční prostředí, kde nás porodní asistentka nechala v klidu dorodit doslova v objetí.

Stejně tak bylo velmi příjemné, že pupečník jsme odstřihli až po hodině, navíc jsem miminko měla hned po porodu u sebe a nikdo se ho nepokoušel odnášet ani na chviličku. Jednalo se přitom o naprosto obyčejnou regionální porodnici. Byla to pro mě velmi důležitá pozitivní zkušenost. Dceru jsem pak porodila tady v Praze do vany s tím, že porodnici mám přes řeku. Byl to velmi krásný, krátký porod s dlouhým rozjezdem, který byl téměř bezbolestný a plný euforie.

To zní až neuvěřitelně. Co byste doporučila ženám, které se porodu vyloženě děsí? 

Dokumentární filmy a knihy, aby se mohly seznámit s reálnými porodními zkušenostmi, které jsou intenzivní, ale zároveň posilující. Možnost vidět, jak vypadá přirozený porod, obzvlášť ve chvíli, kdy se odehrává například v láskyplné náruči partnera, může být ohromně inspirující. Ostatně i pro mě poté, co jsem takový dokument poprvé shlédla, bylo nesmírně objevné, že pro některé ženy může být porod tak hezkou zkušeností.

Může se přirozený porod vůbec odehrát v nemocnici? 

Může se odehrát kdykoli a kdekoli. V českých porodnicích ale zpravidla není zárukou, že zde budou k dispozici všechny podmínky, které takový porod podporují. Jedná se zejména o velmi jednoduché věci jako je soukromí, přítmí, nerušení, kontinuální péči, ale také třeba možnost využít vodu pro tlumení bolesti nebo nábytek, který ženu podpoří při aktivních vertikálních porodních polohách. Ve finále je ale samozřejmě klíčový zejména přístup zdravotnického personálu a ten se v závislosti na konkrétní porodnici velmi liší.

Foto: Archiv Lilie Khousnoutdinové

I zavěšovací lana mohou rodičce během porodu ulevit. Proto by měla být podle Lilie Khousnoutdinové v ideální porodnici

V naší společnosti převládá názor, že matka, která se rozhodne rodit mimo nemocniční zdi, riskuje život nejen svůj, ale i svého potomka. Proč některé ženy českým porodnicím nedůvěřují?

Z nedávného výzkumu Karlovy univerzity vyplynulo, že k tomu, aby ženy volily porod mimo zdravotnické zařízení, je často vedou nemilé zkušenosti z porodnice. Nicméně domněnku toho, že by žena takovým rozhodnutím zásadně riskovala život svůj či svého potomka, statistiky ze zemí, kde jsou domácí porody na rozdíl od Česka více běžné, nepotvrzují, a to obzvlášť co se týká vícerodiček. Tudíž ta hysterie, která kolem tohoto tématu vzniká, je do velké míry neopodstatněná.

Také se v dnešní době konečně začíná více mluvit o porodnickém násilí (nástřih vaginy proti vůli rodičky, neochota a hrubost zdravotnického personálu, pozn.red.), v čemž se vlastně skrývá i část odpovědi na tuto otázku. Zároveň existují ženy, které budou vždy chtít rodit doma, protože pro ně toto prostředí poskytuje optimální podmínky. Ale myslím, že pro většinu žen by byl ideální zlatou střední cestou porodní dům, který může obsahovat jak výhody zdravotnického zázemí, tak i domácí atmosféry. Bohužel tato možnost v Česku zatím neexistuje. Jsem ale přesvědčena o tom, že až vznikne, zájem bude obrovský.

Chápu správně, že v zahraničí jsou k porodům mimo porodnici vstřícnější? 

Určitě ano. Pro případy nemusíme chodit daleko, například Holandsko, Anglie. Já osobně můžu mluvit za Anglii, kde jsem od domácího porodu přijížděla do porodnice. Nikdo se na mě nekoukal nijak křivě ani nikdo ze zdravotníků nebral můj domácí porod jako anomálii.

Jaké nejčastější mýty kolem porodů v České republice panují? 

Stačí si otevřít doporučení Světové zdravotnické organizace a podívat se na to, kolik zákroků, které jsou pořád v českých porodnicích považovány za poměrně běžné, tato organizace nedoporučuje. Můžeme se bavit o rutinním nástřihu hráze či separaci miminka od maminky po porodu. Ale asi nejčastější mýtus je ten, že porod je něco strašného, brutálního a hrozného, co žena musí přežít. Bohužel je stále v mainstreamu těžké najít informace o tom, že porod může být i krásnou a posilující zkušeností. Každopádně musím říct, že za posledních deset let se naštěstí informovanost výrazně posunula.

Foto: Archiv Lilie Khousnoutdinové

Porod může být příjemným zážitkem, pokud máte k dispozici stejně takovou atmosféru

Co si myslíte o císařském řezu na přání? 

Jsem zastáncem toho, že rodička by měla mít právo se svobodně rozhodnout. Zároveň se mi ale těžko věří, že by bylo hodně žen, které by si přály podstoupit císařský řez na přání ve chvíli, kdy by byly plně obeznámeny se vším, co obnáší. Bohužel, a to je možná mýtus, který jsem nezmínila, spousta žen si myslí, že císařský řez je jednodušší způsob porodu.

Žena v takovém případě sice samozřejmě nemusí zažívat bolesti při kontrakcích, ale často si neuvědomuje, že hojení po císařském řezu je nesrovnatelně složitější než po standardním vaginálním porodu. Ve finále se tedy opravdu jedná o mnohem komplikovanější a bolavější způsob. Věřím, že kdyby si ženy toto plně uvědomovaly, tak tuto otázku téměř nemusíme řešit.

Vraťme se zpátky k vám. Skloubit velkou rodinu a práci, které opravdu nemáte málo vy ani váš partner, musí být celkem oříšek. Pomáhá vám s dětmi chůva? 

Ano, nikdy jsem neskrývala fakt, že doma využíváme pomoc.

Myslíte si, že může být pro některé ženy těžké říct si o podobnou pomoc? 

V Česku je to stále dost velké tabu. Ať už rodina využívá paní na úklid nebo pomoc chůvy, často musí žena poslouchat různé narážky ve smyslu toho, že je neschopná nebo špatná máma, nebo se tak i sama cítí. Přitom za mě ve chvíli, kdy žena pracuje, je nalezení výpomoci naprosto přirozené a neshledávám na tom absolutně nic nelogického. Naopak myslím, že pokud se snažíme dělat vše samy, může rychle přijít totální vyčerpání, což pochopitelně není dobré, protože mateřství je vždy běh na dlouhou trať.

Foto: Archiv Lilie Khousnoutdinové

Trojnásobná maminka se nestydí za to, že má chůvu. V české společnosti to však stále bývá velké tabu

To máte pravdu. Jaký máte názor na fotky dětí na internetu? Se svými fanoušky je přece jen moc nesdílíte… 

Nechci být paranoidní, nicméně nepřijde mi fér sdílet fotky svých dětí v době, kdy se ještě nemohou rozhodnout, nebo si nejsou schopné uvědomit všechny dopady takových výstupů. Takže občas sdílím jen fotky miminek. Když sdílím fotky starších děti, snažím se vždy o fotky zezadu nebo o takové, aby tam nebyly zcela rozpoznatelné. Díky tomu mohou, až budou dospělejší, rozhodovat samy za sebe, zdali a případně jakou digitální identitu si chtějí vytvořit. Často ale čelím potom absurdním mýtům o tom, že moje děti se mnou nežijí nebo snad neexistujou, protože jich nemám plný Instagram.

Lidé si vymyslí opravdu cokoliv. Prozraďte, kdybyste měla možnost vybudovat v Česku ideální porodnici, jak by vypadala?

Měla by veškeré špičkové vybavení a personál, který by se postaral o ženu ve chvíli komplikací. Zároveň by měla porodní pokoje, které by byly plně vybavené pro podporu fyziologických potřeb ženy.

Co by v nich mělo být? 

Teplo, přítmí, zavěšovací lana, pytel, balón, porodní stolička, vana nebo bazének se sprchou a klidně i hudba. Ideální porodnice by měla také ubytování před i po porodu i pro manžela, případně pro starší děti, pokud by měly zájem. Samozřejmostí by bylo výživné a kvalitní jídlo a pochopitelně i kontinuální péče zkušených porodních asistentek. Žena by tedy chodila během celého těhotenství ke stejné porodní asistentce nebo ke stejnému týmu porodních asistentek.

Jedna z nich by ji potom doprovázela při porodu a podporovala ji i v šestinedělí. Byly by zde vítané i duly. Dbala bych také na to, aby byl personál maximálně uctivý k potřebám soukromí ženy a aby podporoval bonding, tudíž separace matky od dítěte by téměř nikdy nenastala. U dříve narozených dětí by se podporovala třeba i klokaní metoda a také by bylo samozřejmé, že rodiče by mohli být u dítěte i v případě nutnosti lékařských zákroků. V neposlední řadě by nemocnice působila vizuálně přívětivě a připomínala tak spíš přátelskou domácí atmosféru nežli špitál.

Foto: Archiv Lilie Khousnoutdinové

Svůj třetí porod prožívala Lilia částečně i ve vodě, protože přináší úlevu

Tak snad se jednou takové porodnice dočkáme. Je něco, co byste závěrem chtěla vzkázat českých ženám?

Je to na nás. Ve chvíli, kdy bude poptávka, se časem určitě dostaví i dodavatel. Mám obrovskou radost z toho, jak se porodnictví v Česku proměňuje. Ženy už mnohem víc ví, co chtějí, a jsou schopné si o to říct. Takže pojďme společně vybudovat prostor u nás, kde budeme moct rodit s veškerou podporou špičkového zdravotnictví, ale zároveň i s veškerou soft neboli jemnou podporou fyziologických potřeb našeho těla i psychiky tak, abychom měly maximální pravděpodobnost, že porodíme nejlépe, jak můžeme, a porod budeme následně vnímat jako krásný a posilující zážitek.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek