Hlavní obsah

Očima padesátky: Dárek má překvapit a potěšit. Jak a koho, už se neříká

Foto: ilustrace Lenka Samešová
13. 12. 2021

S vánočními dárky je to to jako s písničkami. Nikdy nevíte, z čeho se vyklube hit. Ale aspoň je to genderově spravedlivé, neb muži tápou, co nadělit ženám, a ženy nevědí, co nadělit mužům.

Článek

Také tápu. I přes to, že mám vypracovanou téměř dokonalou strategii radosti. Celý rok číhám a zachytávám do éteru vyslaná přání a v duchu je připisuji na seznam. Bohužel však právě jenom v duchu. Tohle si přece budu pamatovat! O adventu pak šátrám v paměti a jsem překvapená, kam všude se došátrám. Vím, že jedno z přání vyslovil manžel na dovolené. Kolo, déšť, vítr, kopec, napovídá paměť. Hodně dlouhý kopec a hodně hustý déšť, přidává ještě. Jediné, co mi z toho vychází, je nová manželka. Ale přál si ji on, anebo já? A není to škoda, když ta stará ještě docela dobře šlape? Možná chtěl důkladnější lepení, jež by dokázalo kromě píchlé duše scelit i ženské rty. Třeba si ale jen přál, abych mu dala se svými nářky pokoj. Žádný problém, akorát nevím, jak se taková věc balí. A zda by to vůbec bylo překvapení, a pokud ano, dostavilo by se i potěšení?

Dárek má překvapit a potěšit. Ale protože toho má Ježíšek moc, občas zvládne splnit jen polovinu zadání. Spodní prádlo tak žhavě svůdné, že od něj málem chytil vánoční stromek, mě, milovnici bavlny, překvapilo. Pro potěšení dárce jsem do něj ale nasoukala. Jenže v těsném korzetu, jenž mi vytlačil ňadra tam, kde byly naposledy před třiceti lety, jsem ztratila vědomí. Když jsem ho znovu nabyla, podával mi krabičku, která mohla skrývat leccos od sady pracovních rukavic po platinovou brož s diamantem. Zase překvapil. Alkohol tester. „Vypiješ lahev vína a já pak změřím, za jak dlouho budeš schopná řídit. Víš, jak se nám to bude na silvestra hodit?“ Život manželovi zachránilo jenom to, že mi přišlo škoda vzít ho po hlavě lahví plnou francouzského červeného. Udělám to, až ho vypiju, rozhodla jsem se a na kuráž si pak dala ještě jednu, aby mi nedošla munice. Když jsem na Boží hod ráno nenašla v koupelně ani mrtvolu, ani krev, zalila mě taková vlna úlevy, že jsem manželovi naservírovala k snídani místo sněhových pusinek ty opravdové. A bez bavlny. Ježíška vystřídal Ležíšek a bylo to boží. Přesně tak, jak se na pětadvacátého prosince sluší a patří.

O vánočních zázracích psala Lucie Šilhová i vloni, připomeňte si její vtipný fejeton Ježíšek s kocovinou. Nebo si dejte ten o Mikuláši v důchodkách či některý ze starších fejetonů v sekci Očima padesátky.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek