Hlavní obsah

Domů nebo do družiny?

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Dítě by se mělo do družiny těšit

Bez školní družiny se mnoho rodin neobejde. Zatímco dítě na prvním stupni se učí denně čtyři až pět hodin, většina rodičů musí v práci strávit daleko více času. A pokud není po ruce ochotná babička, jiné řešení než družina zkrátka neexistuje.

Článek

Byli jste se někdy podívat, kde tráví váš syn či dcera dlouhé hodiny? Ne? Tak to zkuste... Odpolední činnost by se pokud možno neměla odehrávat ve školní třídě - tedy tam, kde dítě do té doby sedělo při výuce. Vždyť to by bylo to samé, jako kdybyste vy trávili volný čas po práci v kanceláři.

To se ale bohužel mnohde zajistit nedá. Mnoho škol nemá dostatek prostoru, aby mohlo zřídit speciální družinové klubovny. Plná třetina českých dětí se tak musí smířit s tím, že v lavicích, kde dopoledne psala písemku z matematiky, si odpoledne bude hrát Člověče nezlob se.

Budiž. Dítě má bujnou fantazii a ze třídy se může stát pirátský škuner stejně jako tajné útočiště pro zásadní rozhovory devítiletých slečen. Především však platí: Dítě se celé dopoledne muselo chovat a jednat podle jednoznačných zadání dospělých. Je pravděpodobně unavené, potřebuje se odreagovat, mluvit bez přihlášení a o tom, o čem chce samo, odbíhat za kamarády bez dovolení anebo třeba jen relaxovat nad nedočteným časopisem.

Má tedy vychovatelka družiny rezignovat na jakoukoliv snahu připravit dětem odpolední program? Pořád věřím, že existuje i zlatá střední cesta mezi pouhým „hlídáním" a mezi důsledně organizovaným programem, který se od školní výuky liší snad jen tím, že se známky nezapisují do žákovské knížky. „Činnost v družině by neměla být striktně předepisována vychovatelkou, i kdyby ta si připravila svůj program sebepečlivěji. Je tam totiž ona pro děti, ne děti pro ni," shrnuje kategoricky pedagogická metodička a garantka projektu Škola pro všechny Pavla Polechová.

Jinými slovy: vychovatelka by neměla do družiny přicházet pouze jako nutný dohled nad bandou rozjívených školáků. Vždy ale musí počítat s tím, že všem dětem se třeba nebude chtít v daný moment vyrábět ozdobnou záložku nebo poslouchat předčítanou pohádku. A také by měla být otevřená nápadům, se kterými přijdou spontánně děti samy.

A teď z praktického soudku: Spousta družin nabízí i nepovinné zájmové kroužky. A pozor - zadarmo. To v současnosti, kdy například v Praze se ceny kroužků pohybují od šesti set korun za pololetí výš, stojí za pozornost. Nemůžete asi počítat s tím, že například družinou organizovaný výtvarný kroužek bude mít úroveň výuky v základní umělecké škole, ale přesto - pokud o něj vaše ratolest projeví zájem, neváhejte. Vždyť do té ZUŠky může chodit jiné odpoledne také.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Zájmové kroužky jsou lepší než školní družina

Řešením jsou kroužky

Kroužky v družině mají kromě finanční ještě jednu výhodu: Nestojí vás žádný čas. Většina rodičů (no, co si budeme povídat, hlavně matek) tohle dobře zná: Nejenom že se v práci nemůže zdržet, protože družina zavírá v pět a přece tam naší Kristýnku nenecháme poslední. Ale navíc si jedno či více odpolední složitě organizujeme kvůli zájmovým kroužkům. Úterní flétna začíná ve dvě, aerobik ve středu v půl čtvrté, a Kristýnka je příliš malá na to, aby sama cestovala tramvají. Mně se osvědčilo nechat dcery vybrat jeden zájem, který chtějí dělat „pořádně", ostatní kroužky jsme vybírali z nabídky školy. Jednak ty bezplatné, družinové, ale i placené kroužky, které však probíhají pod hlavičkou školy a v jejích prostorách. Na těch ušetřím alespoň čas, když ne peníze.

Ale co je asi nejdůležitější - družina by měla jít téměř každý den alespoň na chvíli ven. Buď na vlastní hřiště, anebo jinam - ale zkrátka ven, protáhnout se po dopoledních hodinách sezení v lavicích.

Připadá vám to samozřejmé? V tom případě pravděpodobně nejste z Prahy. Především v zimních měsících se v některých školách děti ven nedostanou třeba i několik týdnů. Důvodem jsou údajně špatné rozptylové podmínky. Je fakt, že když hlásí hygienici čtyřku, nemělo by se ve třídách pomalu ani větrat. Jenže: ptala jsem se vychovatelky z jedné pražské družiny, jak je možné, že jejich děti se dostanou ven skoro každé odpoledne, zatímco družina ze školy vzdálené dvě zastávky tramvají už nebyla kvůli rozptylovým podmínkám nikde čtrnáct dní. „Prostě tam zavoláme v poledne znovu. Ráno je v Praze trojka skoro každý den. Ale v poledne už to dávno neplatí," odpověděla mi s úsměvem.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama