Článek
Jeden kamarád si poté, co se vybrečel ze svého rozvodu a tím i ztráty manželky a dvou synů, v restauraci povzdychnul: co se to s námi děje... Jeho žena si mimo jiné našla „přítele na chatu" (prý je to milionář)...
Často zahlédneme šokující zprávu: k rozchodu mu stačila esemeska. Afekt a zloba na jedné straně, které způsobila ta spousta nevyřčeného a nevyřešeného mezi partnery, protože někteří lidé si myslí, že si ten druhý musí všechno domyslet a takzvaně „nechtějí nic řešit", protože se bojí konfliktů. Na druhé straně buď neochota vnímat signály, nebo přílišná zaměstnanost a náročnost povolání, důvodů může být mnoho. Každopádně, esemeska je zkratka. Stačí slovo a je jasno... jak jednoduché, ale zároveň nebezpečné a v mnoha případech necitlivé a někdy i nesrozumitelné vyjádření určitého pocitu. Ze zlé esemesky můžete dostat infarkt... proč ne? Nic netušíte a šup, máte to v mobilu. Dneska je totiž spousta možností... Doporučuji k vyjádření svého pocitu používat alespoň mail, ne jako zkratku, ale jako dopis. Jako něco osobního. Co po nás a po našem životě vlastně zbyde? V muzeích uchováváme dopisy, které si psal Franz Kafka s Milenou Jesenskou, kolik je v nich citu, kolik něhy, kolik společných myšlenek, kolik sdělných okamžiků... i vaše maminka má ještě někde schované dopisy od první lásky... co máme my? Esemesky? Maily? Všechno zmizí, propadne se ve virtualitě.
Takže pokud už si nepíšete alespoň maily, zkuste si najít čas k setkání a promluvit si. Všechno, co je důležité, řešte raději osobně a dokud je čas. Nestyďte se za své city. Komunikace je to, co nám chybí. Máme spoustu možností k vyžití a přitom jsme čím dál osamělejší. Myslím si osobně, že tento trend je do budoucna spíš destruktivní a měli bychom se naučit technologie nejen využívat, ale taky se jich někdy umět zbavit. Jinak se stane, že už „konečně všichni budeme mít klid".