Hlavní obsah

Fenomén „bumerangové děti" aneb Mami, jsem zpět! Ve třiceti!

Foto: Thinkstock

Soužití rodičů s dětmi, co se jako dospělé vrátily domů, není jednoduché

Máte dospělé děti, které už pár let žijí na jiné adrese? A dovedete si představit, že by se teď objevily s prosbou, zda se mohou nastěhovat zpátky k vám? Málokterý rodič by odpověděl ne. Co vás čeká?

Článek

Návratů dospělých dětí v posledních letech přibývá, k čemuž přispívá i ekonomická krize. Na Západě se jim přezdívá boomerang kids neboli bumerangové děti: pár let si vyzkouší žít samy, a když se objeví zádrhel, vracejí se k rodičům. Třeba proto, že přišly o práci nebo o bydlení a potřebují nějaký čas na to, aby se znovu postavily na vlastní nohy.

Čtyřiatřicetiletý Radek se ocitl zpátky v dětském pokoji ve třiceti letech, poté, co se rozvedl a byt zůstal jeho bývalé ženě. U své mámy vydržel tři roky. Jak jejich soužití vypadalo? Maminka ho prý už po pár měsících zahrnovala výčitkami, že nepomáhá s uklízením, o víkendech vyspává, po ránu se dohadovali o koupelnu. „Ani se soukromím to nebylo nejlepší. Přivést si někoho domů šlo těžko. Když jsem se vracel v noci, měl jsem výčitky, protože máma nemohla usnout. Pořád jsem se musel zpovídat, kdy přijdu. Časem jsme si už lezli na nervy." Když si našel novou přítelkyni, po krátké době se k ní odstěhoval. „Náš vztah s mámou se zlepšil, je lepší jít k ní jen na návštěvu, těšíme se na sebe."

Foto: Thinkstock

Je důležité vyjasnit si práva a povinnosti

Dočasná pomoc je v pořádku

Psycholožka Jitka Douchová upozorňuje, že ve chvíli, kdy se dospělé dítě vrací zpátky k rodičům, je prý přirozené, že jsou v rozpacích obě strany. „Rodiče mohou mít pocit selhání, že jejich dítě nezvládá samostatný život, a dítě zase z toho, že je to debakl vracet se zpět do náruče rodičů," vysvětluje. „Z druhé strany dobře fungující rodina je tu i od toho, aby byla soudržná a v těžkých chvílích si pomáhala. Pokud se jedná o dočasnou pomoc, tedy poskytnutí azylu pro opětovné nabytí sil, je návrat domů v pořádku."

Zvyknout si znovu na společné soužití není lehké. Záleží i na tom, jak dlouho je dítě z domu pryč. Návrat vysokoškoláka, kterého jste stále zvyklí podporovat a má u vás stále zčásti zázemí, po pěti letech z koleje vydýcháte spíš než ten, kdy se dcera či syn vrátí po deseti letech samostatného života. Řada rodičů si po odchodu dětí přizpůsobí i byt svým potřebám, a tak najednou řeší, kam uložit dítě, když je z dětského pokoje pracovna. Dospělé děti jsou zase zvyklé žít si po svém a netouží se devalvovat zpátky na malého špunta. Když tedy zavřete tyhle tři „dospěláky“ do jednoho bytu, do pár dnů se objeví první třenice.

Foto: Thinkstock

Když jsou ve hře ještě dluhy, je opatrnost na místě. Podržte syna nebo dceru, ale neživte je do smrti!

Abyste jim předešli, hned na začátku si nastavte pravidla, jak to v domácnosti bude fungovat. Jasně dejte najevo, co nehodláte tolerovat. Domluvte se, s čím vám syn či dcera budou pomáhat – to, že se vrací, neznamená, že se z mámy stane znovu profesionální kuchařka, pradlenka a uklízečka v jednom. Nehrajte si ani na charitu a určete, kolika penězi vám budou přispívat na bydlení a jídlo. Pokud jsou bez práce, dožadujte se a kontrolujte, že si intenzivně shánějí novou. A od začátku zdůrazňujte, že bydlení u vás je pouze dočasnou záležitostí, a jakmile si dítě vyřeší své problémy, zase se odstěhuje. Ale respektujte, že vaše dítě je už doopravdy dospělé a dopřejte mu prostor a soukromí, dejte mu najevo podporu.

Návrat s dluhy

Ne vždy se ale dítě vrátí jen na dobu určitou. Sedmasedmdesátiletá Jaroslava si s manželem užívala důchod. Jenže před dvěma lety se k nim nastěhoval jejich dvaapadesátiletý syn – bez práce a se statisícovými dluhy. „Nechápali jsme, jak to mohl dopustit, že jsme ho špatně vychovali, ale nemohli jsme ho nechat na ulici," vypráví. „Synova skoro celá výplata jde na dluhy, takže ho vlastně živíme my. A protože splácení potrvá pár let, ani nepočítáme, že se odstěhuje."

Paní Jaroslava může být nakonec ráda, že se její syn alespoň snaží dluhy splatit. Jindy se k rodičům vrátí dítě, za kterým do pár měsíců dorazí exekutoři, nebo nemá žádnou snahu najít si práci, nechá se vyživovat či rádo dotuje penězi hrací automaty. „Jakmile není vidět jeho vlastní motivace ke změně, pak by to měli být právě rodiče, kteří nastaví jasné hranice pomoci a stopnou to," komentuje podobné případy psycholožka Jitka Douchová. Takže pokud ani po varováních se na jeho chováních nic nezmění, seberte všechnu vnitřní sílu a dítě z rodného hnízda vyhoďte. Berte to jako poslední šanci, která ho snad donutí se vzpamatovat. A vás to zachrání od psychiatra.

A jak to bylo u vás? Zažili jste návrat potomka?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek