Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: 3 dny si nemění ponožky ani spodní prádlo

Foto: wavebreakmedia, Shutterstock.com

Možná máte pocit, že dnešní muži na sebe dbají stejně jako ženy. Že doba, kdy se říkalo – pořádný chlap má smrdět, je pryč. U Lindy doma se ale žádná modernizace nekonala – její muž si totiž nemění spodní prádlo. Kde je chyba?

Článek

Linda (28) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz:

„Pane Hausmanne, ráda bych se vás zeptala na váš názor. S mým partnerem jsme spolu dva roky, z toho čtvrt roku bydlíme spolu. Jsem za to moc ráda, ale je tu jedna věc, kterou jsem díky tomu vypozorovala. A to, že můj partner si nemění i tři dny spodní prádlo a ani ponožky.

Je mi jasné, že nejde o život, ale musím přiznat, že mi to přijde nepochopitelné a i nechutné. Vůbec nechápu, jak se může ráno čistý – sprchuje se každé ráno – oblékat do nečistého prádla. A to mu ho peru od samého začátku našeho společného bydlení. Jako umím si představit situace, kdy to nejde, ale v běžném životě?

Ještě jsem s ním o tom nemluvila, nejdříve bych ráda věděla, co si o tom myslíte vy. Jak na něj? Poradíte mi? Děkuji moc, Linda.“

Vážená slečno Lindo,

někde jsem četl starodávné ponaučení pro ženy: Muž je tvoje vizitka. Vychází z toho, že muži na svůj zevnějšek a na to „co tomu řeknou lidi“ nedbají tolik jako ženy. Mají totiž na krku důležitější starosti (Einstein chodil na přednášky bez ponožek), navíc je tu jejich genetika, která je v tomto ohledu otupuje, aby vůbec přežili drsné podmínky, jimž historicky osud muže vystavoval (ženy by se v zákopech Velké války asi zbláznily už jen kvůli hygieně). Shora uvedená moudrost pak poučuje ženy, aby si tuto mužskou vlastnost uvědomily a na zevnějšek muže dohlédly a pomohly mu s ním. Pokud tak neučiní, nedostatky v mužově upravenosti budou připsány na vrub jim. (To mu ta jeho líná ženská nemůže vyprat košili?)

Chování vašeho partnera může mít i další důvody. Někdy totiž muž, kterému je neustále omíláno, jak je to praní, žehlení a vaření pracné, těmto řečem uvěří a čisté prádlo (někdy i nádobí) šetří s takovým tím pocitem: „To bude ještě dobrý, to pro mě ještě stačí, to se ještě nemusí žehlit“. Vždyť muži jsou vedeni k tomu, že oni jsou postradatelnější pohlaví, které přednostně chodí ke dnu s Titaniky, do první linie na frontu, s igelitkou na svobodárnu… Média je při neštěstích ani nepovažují za hodna zmínky („při zemětřesení zahynulo pět set lidí, z toho více než polovina žen a dětí“), doma je jim vyčleněna dílna a garáž (ženám obývák), z textilu montérky a jedny „hadry“ od maturity do smrti. V obchodním domě je pro muže jen železářství s pracovními nástroji, maximálně ještě sport, zbývajících 95 % luxusu je pro ženy. A vy se najednou divíte, že muž, tento věčný knecht, který, když nebude otročit, nebude jíst, protože pro jeho krásné oči mu nikdo nic nedá, se nechová jako princeznička z cukru!

Ptáte se, jak na něj. No přece jako ty moudré ženy z generace vašich babiček, které do života zavedly v úvodu citovanou moudrost. Každé ráno mu nachystejte kupičku, co si má obléci. Vám to zabere dvě minuty a on bude mít hezký pocit, že vám na něm záleží. Pokud si ovšem po feministicku neříkáte: „Já tady nejsem od toho, abych někomu dělala služku“.   

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama