Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Jsou muži schopní celoživotní věrnosti?

Foto: goodluz, Shutterstock.com

Paní Věra žije v hezkém dlouholetém manželství, ale ve slabých chvílích se obává, aby jejího muže nezačaly po letech v monogamním svazku lákat i jiné ženy. Jsou její obavy zbytečné? A jak může sama ovlivnit jejich společnou budoucnost? Na to odpovídá Josef Hausmann.

Článek

Věra napsala e-mail na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Dobrý den, pane Hausmanne, pravidelně čtu váš sloupek na Proženách, někdy s vámi souhlasím, někdy ne. Což vnímám jako v pořádku. Co by mě ale již nějakou dobu zajímalo, je, co si myslíte o celoživotní věrnosti – myslím tedy manželské věrnosti. Myslíte si, že jsou jí muži schopní? Já jsem 25 let vdaná, nikdy jsem zatím manželovi nevěrná nebyla a ani mě to nikdy nenapadlo. Stále ho miluji, vychovali jsme dvě děti, nyní jsou již dospělé. Jsme s manželem velmi spokojeni, i on mi to říká. Ale často čtu o tom, jak muži okolo padesátky začnou ‚blbnout‘, tak bych se vás ráda zeptala, zda věříte na monogamii. Děkuji vám. Věrka, 55 let“

Vážená Věrko,

muži „neblbnou“ jen po padesátce. Nevím, odkud se tyhle názory (o druhé míze a tak) berou. Muži „blbnou“, abych přistoupil na váš slovník, po celý život, dokud to jen trochu jde. Žádnou přestávku mezi dvěma mízami nemají.

Já vím, že jako žena byste chtěla slyšet, že v monogamii věřím, ale sexuální myšlení mužů a žen je odlišné – i když se to ženám nehodí do krámu. Vystihuje to citát Oscara Wildea: „Muž chce být ženinou první láskou, ona jeho poslední“. Ale nemyslete si, ono celý život dělat ženským kašpara také není lehký úděl.

Několikrát jsem zde (vím, protivně) dokazoval nesmlouvavý zákon evoluce: Dochovají se ty geny, které se předkům vyplatily. Mužům se (z hlediska potomstva) vyplácelo být nevěrní. Rozeseli tak své geny s větší úspěšností, než ti, kteří v sobě gen nevěry (ještě) nenosili. Dnešní muži jsou potomci těch evolučně úspěšných, tedy nevěrných. Mocní muži si touhu po rozmanitosti sexuálních partnerek bezostyšně plní v harémech a s kohortami milenek, chudí muži aspoň u pornokazet… S tím nic nenaděláte, ledaže byste napsala do nebe, že to chcete změnit.

Foto: wavebreakmedia, Shutterstock.com

Preventivní žárlivost je zaručená cesta ke zničení vztahu

Z vašeho dopisu vyznívá obava, aby „volání divočiny“ nedolehlo i k vašemu muži. To nemůžete nikdy vyloučit, ale můžete značně snížit pravděpodobnost jeho nevěry. Především údržbou svého těla a přívětivou ochotou často a radostně sexovat. Co si budeme povídat, veškerá nevěra je o tělesnu. Dále vás varuji, abyste nepodkopala mužovu touhu, kterou po vás zřejmě stále má, žárlivostí, nejhůře pak preventivní žárlivostí. I kdybyste žárlila, ovládejte se. Žárlivá žena se de facto mužovi vnucuje a stává se tak onou „plzákovskou čokoládou“, po které jsem toužil, slintaje za výkladní skříní cukrářství bez koruny v kapse, po níž však přestávám toužit, když mi ji někdo po kilech vozí domů.

Několik objektivních okolností je i na vaší straně. Na prvním místě 25letý zvyk coby železná košile a mužská vlastnost nebořit dávné alliance. Dále je to mužská lenost podniknout (nejednoduché) kroky ke svedení nějaké jiné. Při vašich obavách si to možná myslíte, ale ony se ženy beze všeho jen tak nepodbízejí, na jejich svedení nestačí jen genetická chuť, ale i odvaha riskovat, překonat strach z prozrazení, zabřednutí do dalších životních komplikací, vytvoření manévrovacího prostoru a mnoho dalších „opruzů“, které ne každému stojí za to. Někomu je klid u rodinného krbu drahý nade vše a nic z výše jmenovaného mu za to nestojí. Ano, i takoví muži jsou! Třeba jste na takového nakápla.

A kdyby přece – hlavně, že se vrátí k vám domů. Podvedená bude nakonec ta druhá, co někde sedí u večeře sama. Neuklidní-li vás ani to, povzneste se slovy básníka (William Blake): Odpuštění je větším důkazem lásky než žárlivost.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama