Článek
Miloslava napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Vážený pane Hausmanne, předesílám, že manžel ve vás vidí jakési zhmotněné já a naprosto se s vašimi názory ztotožňuje, často ho dokonce od srdce rozesmějí. Tak poraďte, ať se i já zasměju. Jsem ve druhém spokojeném manželství. S oběma muži jsem to dotáhla do jejich věku 60 let (první byl výrazně starší) a u obou jsem zaznamenala v tuto dobu zásadní zlom. Jako mávnutím proutku manžel zdědkovatěl, zfouňovatěl, jako kdybych ho přestala úplně zajímat, je soustředěný hlavně na sebe, zájem o sex zcela opadl, no... opravdu mu opadl. Psycholožka by to jistě svedla na únavu, stres, strach z důchodu, strach z nemocí a bůhví co ještě. Případně milenku. Netuším, je-li něco z toho příčinou, protože manžel se mnou nechce komunikovat. Po těch letech jsme jako bratr a sestra. Fungujeme, ale žijeme vedle sebe, ne spolu. Ve společnosti je jiný – zábavný, výřečný, sexuální teoretik. K ničemu ho nenutím, do ničeho ho netlačím, snažím se být milá a sexy (na jiné to funguje až moc) a ... nic. Co s tím? Myslíte, že to je jen fáze, nebo už bude pořád takový? Děkuji vám, Miloslava.“
DALŠÍ OTÁZKY A ODPOVĚDI Z RUBRIKY
Vážená paní Miloslavo,
v podstatě ode mě chcete slyšet, že existuje naděje, že v šedesáti to vašemu starému sice nejde, ale třeba v sedmdesáti se mu to zase rozeběhne. Takhle napsáno to vypadá absurdně, ovšem naděje tu za jistých okolností je a ani by se nemuselo čekat tak dlouho. Stačilo by odstranit příčiny toho, proč mu to nejde dnes. Takhle jednoduché to prosím je. Jen ale sakra najít ty příčiny…
Začněme objektem jeho povadlého sexuálního zájmu, tedy vámi. To, že tvrdíte, že jste „milá a sexy“, ještě neznamená, že se to tak zdá i jemu. Tvrzení, že „na jiné to funguje až moc“, nic nedokazuje. Sexuální (většinou předstíraný) zájem cizí ženy funguje na chlapa vždycky, nedávno jsme tu probírali, že v takovém případě může zabodovat i tlustá hysterka. Takže pokud se vy divíte, nezaujatý pozorovatel by se možná nedivil. A to vás ještě neviděl! (Ano, narážím na možnou nadváhu, o kterémžto faktoru jste takticky pomlčela, nerad však vařím z domněnek).
Jelikož je váš muž „ve společnosti jiný – zábavný, výřečný, sexuální teoretik“, ale doma nekomunikuje, nabízí se vysvětlení, že mu u cizích jde vůbec všechno lépe. Zajímavé by bylo klinické vyšetření, zda mu jde sex s cizí ženou. Jak praví zakončení jednoho vtipu: „Na sousedku, pane doktore, viagru nepotřebuju“. Nevím ovšem, jak experimentálně takové vyšetření provést, aby vás to nebolelo. V kladném výsledku by to totiž znamenalo diagnózu: Odcizení z okoukání. Jak diagnózu tuto, tak diagnózu předchozí (nadváhu) lovím ze vzduchu, kdybych mohl zajít s vaším chotěm na pivo, byl bych moudřejší. Ze vzduchu lovím i tu třetí: Jeho lenost.
V uších mi znějí slova jednoho téměř devadesátiletého režiséra, stále sexuálně čilého a činného: „Mužská impotence neexistuje, všechno je jenom maskovaná lenost.“ Všechny tři diagnózy však spolu souvisí: Kvůli štíhlé a cizí ženě možná rád lenost překoná.
