Když tělo zapomene, že je vaše: Podivná porucha, při které lidé neovládají vlastní končetiny ani hlas

Vlastní tělo vnímáte jako samozřejmost. Mozek ale musí neustále skládat dohromady informace získávané zrakem, hmatem, činností svalů i emocí, aby vytvořil pocit, že jste sami sebou. Co se stane, když se toto propojení naruší?

Vaše tělo je vám důvěrně známé. Víte, kde máte ruce, cítíte jejich pohyb a obvykle nad tím ani nepřemýšlíte. U depersonalizace se však tento pocit mění. Vaše tělo jako by náhle nebylo vaše, sledujete ho z odstupu.

Není to totéž jako skutečná ztráta citlivosti, například v důsledku ochrnutí nebo mozkové příhody. To má neurologickou nebo cévní příčinu. U disociativních poruch se vše odehrává v psychické rovině.

Určitě si vybavíte scénu z filmu Ať žijí duchové, ve které vyděšenému Tomáši Holému coby Vendelínovi při noční bojovce děsem zdřevění nohy. Medicína tento jev skutečně zná a označuje ho jako disociativní stupor.

Můžete mít náhle problém se hnout, mluvit či artikulovat. Vedle poruch motoriky mohou být zasaženy i vaše smysly, dochází ke ztrátě zraku, sluchu nebo schopnosti vnímat dotyk. Neobvyklé ale nejsou ani nežádoucí pohyby a křeče připomínající epileptický záchvat.

>>> Kvíz o lidském těle: Co všechno si pamatujete ze základní školy?

Pocítit můžete i odcizení od vlastní osobnosti. Vaše tělo, myšlenky, emoce i to, co cítíte nebo slyšíte, je vám vzdálené, nebo vám připadá nereálné. Takzvaný depersonalizačně-derealizační syndrom provází řadu duševních nemocí, vlivem neřešené úzkosti, traumatu, ale i účinkem drog může krátkodobě postihnout i zdravého jedince.

Přesný mechanismus vzniku těchto poruch není zcela znám, důležitou roli zřejmě ale hraje způsob, jakým mozek propojuje tělesné signály s emocemi a vědomím sebe sama. Prožitky se mohou objevit také při panické atace či společně s depresí.

„Tyto psychické reakce se častěji rozvíjejí u jedinců, kteří byli od dětství opakovaně vystaveni závažné traumatizaci (týrání, pohlavní zneužití, znásilnění, ponižující výchova, úmrtí blízkých osob). Jejich výskyt v populaci se odhaduje na 1 % s velkou převahou žen,“ vysvětluje psychiatr Jiří Raboch v příručce Psychiatrie – minimum pro praxi.

Hledají se ale i nové souvislosti. Přehled publikovaný v lednu 2026 zkoumal souvislosti mezi depersonalizací a vestibulárními obtížemi, tedy poruchami struktur ve vnitřním uchu, které pomáhají s rovnováhou a orientací v prostoru. Výsledky naznačily, že disociativní problémy se u lidí s poruchami rovnovážného systému objevují s vyšší pravděpodobností.

Krátký pocit odcizení může někdy zažít i zdravý člověk. Pokud se ale opakuje, trvá dlouho, vyvolává ve vás strach nebo vám jinak komplikuje běžný život, je vhodné obrátit se na odborníka.

Léčba se obvykle zaměřuje na psychoterapii a zvládání úzkosti. „Často bývá používána též hypnóza a abreakce,“ zmiňuje Jiří Raboch. Důležité je také vyloučit jiné, somatické příčiny.

Medicína ale dokáže některé mechanismy pozměněného vnímání využít i ve prospěch pacienta. Například při rehabilitaci po mrtvici či u fantomových bolestí po amputaci se zkoumají možnosti virtuální reality, která člověku umožňuje vidět a ovládat nefunkční nebo chybějící části těla.

Zkoumá se také ketamin, látka uměle vyvolávající disociativní prožitky. Jeho schopnost vyvolávat pocit oddělení od těla či okolí se může stát jednou z nových možností léčby deprese a úzkostí.

Užíváte své léky správně? Klinická farmaceutka poradí, které chyby mohou být rizikem pro zdraví