Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Proč musíme ženám pořád ustupovat?

Foto: thinkstock

Muže stále něco nutí ochraňovat ženu. Jde o prastarý pud k zachování tlupy...

27. 12. 2012

V situacích rozhodování, zda upřednostnit muže, nebo ženu, na nás všechny muže (nikoli jen soudce) začne naléhat vnitřní hlas: „Pomoz ženě, nenech ji trpět, hlavně jí se nesmí nic stát“.

Článek

Ten hlas je zakořeněn v biologické historii člověka. Naši dávní předkové žili po statisíce let v tlupách jako „lovci-sběrači“. Zahynula-li (při lovu, v boji se sousedními kmeny) třeba půlka mužů, přežití tlupy nebylo příliš ohroženo. (Zbylí muži rádi zaskočili.)

Kdyby však ženy nebyly všestranně chráněny, zaopatřovány, pardonovány a tolerovány, počet potomstva by klesal a tlupa vyhynula. Dnešní muži pocházejí z rodů, které nevyhynuly, protože v nich existovalo povědomí o tom, že muž je postradatelný, nikoli však žena. Tato příčina nerovnosti při rozhodování v emočním konfliktu mezi mužem a ženou je genetická dispozice, získaná procesem přírodního výběru. Na začátku třetího tisíciletí zní poněkud bizarně, že stále dáme na „hlasy dávných předků“.

Další skrytý mechanismus odkrývá vývojová psychologie. Každý z nás nosí obraz milované matky, zdroje potravy, bezpečí, lásky. Hlas ženského zabarvení měl vždy pravdu, vyplácelo se mu uvěřit, naslouchat. Jeho zneklidnění doprovázené slzami nevěstilo nic dobrého. Dospělý muž pak argumenty (o citových a vztahových záležitostech) pronesené ženou shledává podvědomě jako pravdivější.

Nevědomým motivem pro stranění ženám je pokřivená image mužů. Média (televizní a filmové pořady) vytvářejí o mužích mnohem horší obraz, než jaký vyplývá ze statistik trestných činů. Posuzovatel svůj úsudek částečně zakládá na zkresleném obrazu mužů – násilníků, resp. na literární fikci drsných mužů bez emocí.

Pozoruhodná je i ženská dovednost přesvědčit posuzovatele – ženy dovedou mnohem lépe svou kauzu zdramatizovat, obhájit a přesvědčit posuzovatele o své pravdě. Milostné příběhy z dějin literatury líčí hrdinky vynikající schopností rozpoznat správného zaopatřovatele a jak na něho zapůsobit. Mužským ideálem je hrdina mlčky snášející křivdy. Takový ovšem sotva někoho přesvědčí.

Do hry vstupuje i sexuální rivalita mužů – muž i v roli soudce má nevědomou tendenci se před ženou předvést a zaimponovat jí (za její diskrétní leč maximální spolupráce).

A nakonec ženám pomáhá lidem vrozená tendence pomoci slabšímu – i když se jen jako slabší jeví.

Dostane-li se spor muže a ženy před posuzovatelku (soudkyni), bude proti němu stát solidarita žen. Vzájemně solidarizující ženy mohou konečně dát průchod nahromaděným výhradám vůči „nadpráví“ mužů.

Podle statistických ročenek mají ženy (v USA) ve svých rukou 65 % celkového soukromého majetku. Proč asi?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek