Článek
Říká se jí aspirační terapie. Tahle nepochybně účinná, ale poněkud nechutná metoda se zrodila před necelými deseti lety – kde jinde než v Americe. U nás ji zatím používá jediné pracoviště, Fakultní nemocnice Ostrava.
Oč jde? Chirurg zavede pacientovi přes břišní stěnu do žaludku gumovou hadičku, zakončenou portem. Stejná hadička se používá, když je potřeba pacienta uměle vyživovat (to pak ale potrava putuje opačným směrem). Hadička zůstává v těle po celou dobu léčby. Pacient jí normálně, musí jen důkladně kousat a každé sousto zapíjet vodou. Dvacet minut po každém jídle (to je doba nutná k natrávení) pak napojí svou hadičku na speciální přístroj, pomocí něhož přibližně třetinu obsahu žaludku odsaje.
Nemusíte se omezovat!
Pokud potřebujete zhubnout pár kilo do plesových šatů, není hadička nic pro vás. Podle MUDr. Evžena Machytky, který u nás tuto léčbu zavedl, je aspirační terapie určená pro extrémně obézní pacienty, kteří váží kolem 150 kilogramů a víc.
Silně obézním lidem se hubnutí běžnými metodami často nedaří. Pohyb je pro ně obtížný a cíl jim připadá v nedohlednuFoto: Thinkstock
„Aspirační terapie umožní pacientovi měnit stravovací návyky postupně, bez náporu na psychiku, protože není tlačen vědomím, že se musí omezovat. Naopak, může jíst, na co je zvyklý. Už jen tím, že přestane jídlo hltat a zapíjí ho, přijme potravy méně. A pak ještě třetinu vypustí, aniž by ztratil pocit nasycení. Bez toho, že by dělal něco zásadního, začíná hubnout,“ uvádí se na webových stránkách Fakultní Nemocnice Ostrava.
Názor odborníka: je to řízená bulimie
„Výhodou tohoto postupu je, že učí pacienty jíst pomalu, protože je třeba potravu rozkousat,“ uznává zakladatelka společnosti STOB PhDr. Iva Málková. Jako psycholog ale vidí i určitá rizika: „Připadá mi, že aspirační terapie podporuje návyk najíst se a jídlo následně odstranit, což je přístup, který může po skončení léčby vést k poruchám příjmu potravy. I bulimici se přejídají a pak zvrací, aby jídlo vyloučili.“
Podle Ivy Málkové nevede metoda k aktivnímu způsobu zvládnutí problému, nenaučí pacienta ovládat spouštěče, které ho nutí k přejídání. Dokonce i bandáž žaludku a další chirurgické metody totiž vyžadují spoluúčast hubnoucího, zákrok jim hubnutí jen o něco usnadní, ale nehubne „za ně“.
Copak asi tahle dáma skrývá na břiše? Že by hadičku?Foto: Thinkstock
Žaludek na operačním stole
Chirurgická léčba těžké obezity je stále oblíbenější. „Je úspěšná u více než 80 % pacientů, což ostře kontrastuje s relativně nízkou úspěšností konzervativní léčby. Ta naopak u více než 80 % obézních pacientů dlouhodobě selhává,“ říká MUDr. Aleš Bařinka z Nemocnice Mělník. Takzvané bariatrické zákroky lze rozdělit na ty, při nichž se zmenší kapacita žaludku, a ty, které vyřadí určitou část zažívacího traktu (tenkého střeva) z procesu trávení.
„Pacient si musí uvědomit, že bariatrická chirurgie představuje pomocný zákrok, ale zhubnout musí chtít především on sám. Proto je potřeba po operaci upravit svůj jídelníček a také životní styl. Více pohybu a dieta – to je ideální recept,“ uzavírá doktor Aleš Bařinka.
Pokud by se měl člověk rozhodnout, jestli si nechat zmenšit žaludek, nebo do něj voperovat hadičku, jedním z argumentů může být i finanční stránka věci. Bariatrické operace jsou totiž plně hrazené zdravotní pojišťovnou, pokud pacient splňuje stanovené BMI a získá doporučení obezitologa i psychologa. Aspirační terapii si naproti tomu hradí sám pacient.
Co na to říkáte? Umíte si představit, že si pumpujete jídlo ze žaludku?
