Článek
Rozhodla jsem se přispět svou troškou do mlýna, protože tohle téma otevírá jednu mou jizvičku na duši, nebo spíš na svědomí...
Mám kamarádku cizinku, která k nám, do Čech, přijela žít se svou velkou láskou. Je krásná, hodná, chápavá, moc milá, neskutečně tolerantní a k tomu výborně vaří - prostě ideální žena... Proč by takovou chtěl muž podvádět? A přece. A bohužel nejen jednou.
Dozvídala jsem se to od kamarádů, postupně, tu tam, tu onde. Hrozně mě to trápilo a párkrát i slzička ukápla. Stále jsem řešila, co s tím, ale vždycky zvítězil strach. Říkala jsem si: „Mlčeti zlato... nic mi po tom není a ona je s ním šťastná." Po nějaké době si ale i ona začala stěžovat na chování svého partnera - že ji nerespektuje, dělá si věci jen po svém bez ohledu na ni, není tolerantní, chodí po hospodách. Kolikrát jsem měla na jazyku to strašlivé tajemství, ale nikdy je nevyslovila... nechtěla jsem jí ublížit ještě víc.
Přítel podváděl mou kamarádku stáleFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Neřekla jsem, ani když jsem mohla
A neudělala jsem to ani tehdy, když mi vyprávěla příběh, o kterém se v rodině jejího přítele nesmí mluvit. Příběh o tom, jak tatínek podváděl maminku se svou kolegyní z firmy. Všichni o tom věděli, jen maminka, v té době na mateřské se dvěma dětmi, o tom neměla ani zdání. A já už nikdy nezapomenu na větu, kterou mi tenkrát řekla: „Víš, já bych nikdy nechtěla být tou poslední, která se něco takového dozví. K čemu jsou ti pak kamarádi, když ti neřeknou do očí pravdu." Jenže já mlčela i tehdy. Mlčela... Mlčeti zlato.
A jak to dopadlo? Nijak. Nikdy se nedozvěděla o jeho záletech. Zatím. Já se odstěhovala daleko od města, ve kterém žije ona, a za poslední rok jsme se viděly jednou. A přece se něco změnilo. Je těhotná. Čeká miminko s někým, kdo si ji nezaslouží, s někým, s kým nikdy nebude úplně opravdově šťastná, i když se zrovna tohle nikdy nedozví. A možná, že si ho i vezme za muže.
Nevím, co by se stalo, kdybych jí to tenkrát řekla, kdybych nebyla tak strašně zbabělá, kdybych... Možná by se na mě zlobila a už bychom nebyly takové kamarádky, možná by opustila jeho a odjela do své země a už bychom se nevídaly. Bála jsem se všech těch možná. Ale MOŽNÁ by byla šťastná, za čas, až by to přebolelo, ale takhle nebude.
Co myslíte, je to moje vina? Mlčeti zlato?
Jak byste reagovala vy? Řekla byste své kamarádce o nevěře jejího partnera? Nebo byste zachovala celoživotní tajemství? Dostala jste se do podobné situace? Pište nám své příběhy na info@prozeny.cz a zařaďte se mezi redaktorky, které od nás dostanou honorář 500 korun.
