Když v rodině schází mužský vzor...

„Je to trochu pověra. Své vzory potřebují holky stejně jako kluci, stejně si vštěpují jakési základy vztahů mezi mužem a ženou, jejich role. Pokud mužský element chybí, může to poznamenat jak chlapce, tak děvče. Některé ženy vyrůstající bez otce mají tendenci být až příliš samostatné, protože mají zkušenost, že bez chlapa to taky jde. Nebo naopak jako by toužily po tom, co nikdy neměly, a za udržení rodiny platí až příliš vysokou cenu," tvrdí psycholožka Eva Soukupová. Nicméně připouští, že chlapcům může reálný vzor scházet víc. „Pokud vyrůstají v čistě ženském prostředí - s mámou, případně babičkou a jejich přítelkyněmi a schází nejen otec, ale jakýkoli mužský element, třeba dědeček, může je tato absence negativně ovlivnit."

Podle psycholožky se matky, které samy vychovávají syna, dopouští velké chyby, pokud na něm přehnaně lpí, jsou úzkostlivé, dávají neustále najevo, jak jsou na něj fixované a očekávají vzájemnou bezmeznou oddanost. Asi není náhoda, že se podobné vztahy ve vyhrocené podobě staly námětem mnohých hororů a detektivek.

Neméně škodlivé je, když matka svého syna „zasadí" do role „chlapa", který by měl zvládat i role a povinnosti, které přísluší dospělým, ale ne dítěti. „Totéž ale platí i o dcerách. Někdy takový přístup může dítě posílit a takzvaně zocelit. Ale chodil ke mně na terapii kluk, který se z toho zhroutil. Matka si neustále ztěžovala, jak všechno sama nezvládne a nakládala na něj řadu povinností, které byly nad jeho síly a na úkor běžných dětských radovánek. Navíc v něm vyvolávala výčitky," prozradila nám okolnosti jednoho případu Eva Soukupová.

Jako samoživitelka pravděpodobně nebudete hrát se synem fotbal a nenaučíte ho opravit motor auta. To ale neumí ani řada mužů. Takže v tom háček nebude. Psycholog Martin Weber tvrdí, že absence mužské role v rodině se projevuje spíš tím, že muž má přece jen větší přirozenou autoritu, sílu zvládnout výstřelky puberťáka, prostě, jak se říká, bouchnout pěstí do stolu. Matky bez stálého partnera se podvědomě obávají, že jim syn přeroste přes hlavu, tak někdy k posílení své autority používají citové vydírání a nátlak, což je pro psychiku dítěte zátěží.

Zároveň ale Martin Weber nesouhlasí s tím, že by v současné době klukům vyrůstajícím bez otce dramaticky scházel mužský vzor. „Ne že by na těchto teoriích nic nebylo. Ale vznikaly v době, kdy ženy byly vesměs dost submisivní, závislé, a muži naopak dominantní, vše zajišťovali a řídili. Totéž se pak očekávalo od synů. Většina dnešních emancipovaných žen preferuje rovnocenné vztahy, dělbu o povinnosti, dokáže se chovat s nadhledem a tak přistupovat i k výchově. Je to samozřejmě těžší, než když jsou na to dva, ale nemusí to mít žádné podstatné nedostatky, co se týče budoucího života dětí," říká Martin Weber.

Nejvíc svému dítěti ublížíte, když před ním budete ventilovat své zklamání z partnerských vztahů a zatrpklost vůči mužům obecně. V klucích to může vyvolat podvědomé pocity viny, nedostatek sebevědomí, u holek přehnanou opatrnost a strach z navazování partnerských vztahů. „Naši poradnu vyhledává dost žen, které sice touží po stabilním vztahu, ale nedokážou ho udržet, protože to příliš snadno vzdají, nebo jsou přehnaně kritické, v jiných případech mají apriori strach, že to nevydrží. Velmi často se ukáže, že vyrůstaly bez otce a matka jim tloukla do hlavy, že chlapi jsou k ničemu, nespolehliví, jde jim jen o to si užít. Vesměs tyto argumenty gradují v době puberty, kdy dcera začne navazovat milostné vztahy," popisuje své zkušenosti doktorka Soukupová.

Shrneme-li dporučení a názory odborníků, je zjevné, že děti vyrůstající bez „mužského vzoru" rozhodně nemusejí být nijak handicapované. Pokud ovšem dokážete vy sama „být v pohodě" a neventilovat přehnaně vůči dítěti své případné útrapy. „Důležitá je celková atmosféra v rodině, ale také širší kontakty - jak s vašimi přáteli, tak s kamarády a vrstevníky dětí. Prostě vytvářet sociální prostor, v němž se váš potomek naučí orientovat, hodnotit lidi a vztahy," doporučuje Martin Weber.