Komunitní zahrady: pěstujte zeleninu i mezilidské vztahy

Jen málokdo má to štěstí, že ve velkém městě bydlí ve vile se zahradou. Veřejné parky často slouží hlavně jako psí tělocvična a záchodky v jednom. A kupovat si za statisíce zahrádku s chatkou v kolonii, do toho se také každému nechce. Spoustu mladých rodin tíží hypotéka na byt a další si zase nejsou jistí, jestli se z města za pár let neodstěhují. Pro nadšené potenciální městské zahrádkáře však existuje ještě jedna možnost, a tou jsou komunitní zahrady.

V průmyslových aglomeracích západní Evropy a ve Velké Británii se začaly objevovat už kolem roku 1820. Nově vznikající třída městských dělníků si tak mohla přilepšit a dopřát si trochu čerstvé zeleniny a ovoce. Po první světové válce třeba německý stát vznik komunitních zahrad všemožně podporoval. Už na přelomu 19. a 20. století se rozšířily i do USA jako pomoc pro rodiny nezaměstnaných. V období velké hospodářské krize po roce 1929 právě společné pěstování plodin zachránilo před hladem spoustu amerických rodin.

V posledních desetiletích komunitní zahrady znovu zažívají nebývalý rozmach, a to obzvlášť ve velkoměstech. Vznikají v prolukách mezi domy, na střechách, na okrajích parků i na dalších místech. Proč? Je přece báječné vypěstovat si za pár korun vlastní rajčata, okurky nebo květák. Ostatně existují finty, jak úrodu skladovat, aby vydržela čerstvá. Ekonomickým hlediskem to ale nekončí. Většinou se vytvoří parta lidí, kteří se pravidelně scházejí, tráví společně volný čas, a pěstují tak kromě zeleniny i sousedské vztahy.

Pokud zjistíte, že někde poblíž funguje nebo vzniká komunitní zahrada, co od ní můžete očekávat? Obvykle se jedná o vymezený a oplocený prostor, na němž je zdroj vody, zpravidla i nějaké zahradní nářadí a přístřešek. V některých dokonce nadšenci vlastními silami vyrobili pískoviště nebo skluzavku pro děti. Bývá tam plácek na pétanque či badminton, gril nebo ohniště. A především záhony!

Ty často mívají podobu velkých igelitových pytlů, které postavíte na dřevěnou paletu, nasypete dovnitř zeminu a humus a pak zasadíte, po čem vaše srdce a žaludek zatouží. Někde zvolí luxusnější variantu – dřevěné bedny, z nichž každá patří jednomu nájemci. Jinde zase mají velké záhony rozdělené jen provázky. A když to prostor dovolí, třeba dojde i na okrasné nádoby. Pěstovat tu můžete květiny, bylinky, zeleninu nebo ovoce.

Obvyklé je platit pronájem za jeden záhonek v řádu stokorun za rok. Může se to zdát jako poměrně hodně peněz za pytel s hlínou, ale je nutné si uvědomit, že provoz něco stojí. I kdyby byl nájem za pozemek symbolický, nebo žádný, tak voda, osvětlení, substrát, nářadí, pravidelné opravy a drobná vylepšení nejsou zadarmo.

Kromě výpěstků získáte mnohem víc. Vykročíte z městské anonymity, při okopávání a pletí možná najdete nové přátele. Při různých akcích se dozvíte leccos zajímavého ze svého okolí a dětem můžete ukázat, kde se berou potraviny, které nosíte z obchodu. A vy získáte útočiště na čerstvém vzduchu, kde si aspoň na chvíli odpočinete od práce na počítači a svobodně se můžete hrabat v hlíně jako naši předci.

Adresy a bližší informace o komunitních zahradách snadno najdete na internetu.