Článek
Co se stalo? Moderátorka měla přechylování nařízeno, a přesto nepřechylovala. Proč? Léta se pohybovala sama v závodnickém pelotonu, jména závodnic má zafixována tak, jak jsou užívána po celém světě. A nedokázala se vyrovnat s tím, že by je měla deformovat, či (jak je ta čeština krásná) mršit. Kdyby se jednalo o chlapa a ragby, řekl bych (pardon, dámy): Nešlo mu to z huby. Bývalé lyžařské závodnici, sympatické Zuzaně, to prostě nešlo z úst. A já se musím přiznat, že to plně chápu. Pochopili to i v České televizi a povolali svoji moderátorku zpět.
Přechylování vs. legislativa
Přiznám se, že jsem si myslel naivně a neinformovaně, že základní překážkou je skutečnost, že spisovná čeština kostnatě trvá na přechylování, že se tedy jen čeká na to, až se tato neudržitelná a civilizovanému světu zcela nepochopitelná anomálie „legislativně" odbourá a zlegalizuje se možnost používat cizí ženská příjmení bez povinné české deformace. Ale pozor - zlegalizováno jest! Ústav pro jazyk český nám dává již obě možnosti: Chceš-li, deformuj si po česku nadále a přechyluj, nechceš-li, nepřechyluj.
Přechylování je svévole
Přechylování není nic jiného než svévolná deformace, anachronismus, který se stává s naším vstupem do civilizovaného světa den ode dne legračnějším. Nejen pro tento svět, ale i pro nás samotné, tedy minimálně pro ty, kteří se do světa podívali. Stejně, jako je pro celý svět Martina Navrátilová Navrátilová a ne Navrátil, by pro Čechy Steffi Graf měla být Steffi Graf a tečka. Jen si vzpomeňme, že i ta svéhlavá a donedávna konzervativní čeština již dříve vzala na milost některá jména, kterým si neodvážila nařídit přechylování, protože by to vypadalo už opravdu směšně. Takto třeba byla vzata již dávno „na milost" známá dabingová režisérka, spisovatelka a překladatelka Olga Walló - Wallóová, no uznejte?!
Svět nepřechyluje
Čeština se ve svém vývoji naučila akceptovat a osvojit si tolik nových pojmů, v poslední době především (ale nejen) z angličtiny. Otevřenost a nutnost absorbovat tyto pojmy z oblastí obchodu, počítačových technologií, cestovního ruchu a dalších oborů však není žádná výsada, a už vůbec ne prohra či zbabělá ústupnost češtiny. Je to nutnost, nebo, chceme-li přece použít trpitelského výrazu, oběť nutnosti praktické celosvětové komunikace. Podobným způsobem se ale přizpůsobují Francouzi (ti někdy se skřípěním zubů), Němci, Italové, Číňani, Japonci, všichni.
Zdá se, že o to snáze bychom se měli vyrovnat s tak lapidární a logickou věcí, že budeme používat příjmení žen ve tvaru, jak je tyto ženy mají napsány v rodných a oddacích listech. Zatím to ale vypadá, že nás to ještě bolí. Nebo ne?
