Hlavní obsah

Když se umělec rozmáchne, tak to lítá

Foto: Tomáš Souček

Galerie MeetFactory

O tom, co obnáší dělat kurátorku výtvarného umění v Čechách, jsme si povídali se Zuzanou Blochovou z galerie MeetFactory v Praze, kterou založil sochař a známý provokatér David Černý a která jako první poskytuje propojení českých a zahraničních umělců v ateliérové tvorbě.

Článek

Zuzano, jak to u vás začalo, máte vztah k umění v rodině?

Moji rodiče jsou vědci, ale nějakej vztah k umění mají. Já jsem nějakou dobu dělala vlastní fotografie. Pak jsme s Ditou Lamačovou (se kterou jsme spolupracovaly na vlastních projektech) docela velkou náhodou začaly pracovat v galerii NoD v Dlouhé ulici, kde jsem nakonec zůstala dva roky. Myslím, že tenkrát to byl od Linhartovy nadace dost riskantní výběr, protože jsme za sebou neměly (kromě vlastní práce) vůbec nic a naše znalost současného umění byla dost omezená.

Z čeho jste tedy vůbec vycházela?

No, ty začátky nebyly moc jednoduchý. Rozpočet galerie byl dost omezený, dělaly jsme výstavy hlavně českým umělcům a občas jsme pozvaly někoho ze zahraničí. Náš přístup byl hodně volný, šlo spíš z naší strany o výběr umělců, kteří pak dostali prostor a podporu k tomu, aby mohli zrealizovat autorský výstavy.

Foto: meetfactory.czPrvní patro patří zahraničním umělcům, druhé ČechůmProzraďte, jak dopadla vaše první výstava.

No, to zrovna moc dobrý nebylo... (smích), i když jsme se fakt snažily. Pověst galerie NoD pro českou výtvarnou scénu nebyla v tý době moc dobrá a bylo docela těžký znovu z toho prostoru udělat živý místo. Ale nějaký výstavy se povedly a bylo to většinou tím, že radikálně pracovaly s docela komplikovaným a vlastně silným prostorem jako takovým. Byla to třeba výstava Petra Písaříka a Viléma Kabzana nebo Rafanů...

A kdy přišla ta chvíle, že jste se rozhodla změnit působiště?

Podmínky v NoD byly tenkrát docela drsný, jak po finanční, tak lidský stránce. Bylo to vlastně způsobeno tím, že ten prostor měl za sebou dlouhou a nesnadnou historii. Galerie byla tenkrát ještě průchozím prostorem do kavárny NoD, což byl vlastně skvělý nápad jednoho ze zakladatelů prostoru NoD Krištofa Kintery, ale zároveň to neslo s sebou hodně problémů. MeetFactory, bývalá sklárna, má jako budova skvělé dispozice a její koncept je výborně vymyšlený. Je to vlastně multifunkční kulturní prostor, není zaměřený jen na výtvarné umění.

Foto: Dita LamačováZuzana BlochováV čem tedy spočívá představa o budoucnosti MeetFactory?

V prvním patře jsou rezidenční ateliéry zejména pro zahraniční umělce - výtvarníky, divadelníky, muzikanty, kteří mohou pracovat v ateliéru delší dobu (od dvou měsíců do jednoho roku). Mají možnost prezentovat svou práci v galerii, divadelním nebo hudebním sále v přízemí budovy, které je veřejně přístupné. Samozřejmě se snažíme i o to, aby spolupracovali i s českými umělci. Program galerie, divadla a filmového klubu není ale založen jen na rezidenčních umělcích. Ve druhém patře jsou ateliéry českých umělců - Davida Černého, Krištofa Kintery a skupiny kolem Wladimira 518.

Kdo takový velkolepý projekt financuje?

MeetFactory je podporována grantem Hlavního města Prahy, doufáme i v podporu ministerstva kultury. Rezidenční pobyty zahraničních umělců jsou podpořeny Goethe-Institutem v Praze, Česko-německým fondem budoucnosti, Velvyslanectvím Nizozemského království v Praze a Visegrad Fund.

Kdybyste měla vybrat nějakého svého favorita ve výtvarném umění, kdo by to byl?

Já to tak nevnímám, nevytvářím si favority. Je zajímavé pozorovat různé přístupy a možnosti přemýšlení. Kdybych ale měla jmenovat výjimečné umělce, kteří budou tento rok v MeetFactory vystavovat, tak to je Markus Selg z Německa a Carlos Amorales z Mexika.

Foto: meetfactory.czEnrique Jezik použil při performanci bagrMůžete nakonec udělat malou rekapitulaci, kdo všechno už MeetFactory navštívil?

Minulý rok jsme začali se dvěma samostatnými výstavami českých umělců - Igora Korpaczewského a Isabely Grossové, pak už následovaly zahraniční výstavy berlínské skupiny FMSW, která se spojila s Dušanem Zahoranským. Dále to byl kurátorský projekt Silviny Arismendi, která pozvala šest latinskoamerických umělců, výstava Erika Olofsena z Nizozemska a performance argentinsko-mexického umělce Enriqua Jezika, který zasáhl celkem brutální intervencí do galerie. Letos jsme začali s výstavami zahraničních umělců, kteří byli v MeetFactory na několikaměsíční rezidenci.

Ano, někteří umělci se umí opravdu rozmáchnout... dal to pak nějak dohromady?

Ne, ale to už není jeho práce.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.