Mladý pár okouzlil 90 let starý byt. Historické detaily si přáli zachovat

Dvoupodlažní rodinný dům v pražském Suchdole byl postaven ve 30. letech minulého století, jeho předchozí majitelé v něm přibližně v sedmdesátých letech provedli pár drobnějších zásahů, přes které si stále zachoval svého genia loci. Když do něj poprvé vstoupili současní majitelé, okouzlily je právě drobné detaily, které interiéru dodávají styl a atmosféru, tedy například tvar dřevěných dveřních zárubní, tzv. uši, i samotných dveří a oken.

„Chtěli jsme vytvořit útulné místo pro život a zároveň zachovat maximum z charakteru a genia loci devadesát let starého domu. S výsledkem jsme velmi spokojeni,“ pochvaluje si nyní mladý pár, který zde žije. Projekt pro ně vypracovala architektka Lenka Kanalošová, která je zároveň jejich známou a s níž po celou dobu úzce spolupracovali, konzultovali veškeré návrhy a své představy.

Co se týče dispozičních úprav, přáli si majitelé více propojit jednotlivé místnosti, zejména kuchyni, jídelnu a obývací pokoj v prvním podlaží, které navzájem sousedily. „Mezi kuchyní a jídelnou byly vybourány dveře a otvor byl zvětšen na maximální možnou míru tak, abychom jídelnu s kuchyní propojili. Dveřní otvor jsme rozšířili také mezi jídelnou a obývacím pokojem,“ vysvětluje Lenka Kanalošová.

V hale dokonce funkce místností zcela zaměnili. Z technické místnosti vytvořili toaletu a koupelnu zvětšili tím, že odstranili vstup do sklípku. Další drobnější, ale významná úprava proběhla ve druhém patře, kde díky zmenšení podesty vznikl v jednom z pokojů prostor pro malou koupelnu.

Původní dveře včetně zárubní, které nové majitele tolik zaujaly, se podařilo zachovat, stejně tak v domě zůstalo původní schodiště a bílo-modrá dlažba v hale. „S dveřmi to byla poměrně pracná záležitost, bylo potřeba je s maximální šetrností odstranit z původních stěn a použít na jiných místech, případně jsme měnili otevírání z pravých na levé či obráceně,“ doplňuje architektka.

„Nábytek jsme z velké míry využili z předchozího bydlení, ten, který jsme pořizovali nový, musel pochopitelně zapadnout do charakteru starého domu. Něco jsme podědili či získali od našich přátel, historický gauč z ohýbaných trubek, který pochází ze 30. let, v domě dokonce nechali původní obyvatelé,“ říkají majitelé.

Architektka je spokojená, že se jim podařilo maximálně využít plochy koupelen a vytvořit praktické, cenově přístupné a útulné místo pro společenský život, práci i odpočinek.

Líbí se vám atmosféra starého bytu? Co říkáte na původní prvky?