Můj život s Řekem. Je to peklo!

Když mně pětatřicetiletá zrzka Julie z Karlových Varů nabízela svůj příběh o svém manželství, prvotně mě napadlo, že chce nejspíš vyprávět o zklamání, nevěře, odchodu partnera od rodiny. Nebyla to tak docela pravda. Jednalo se o radikální proměnu Řeka v agresivního Čecha.

Čtyřicetiletý Jorgos žije v naší zemi již hezkých pár let. Česky umí obstojně, ale v jádru se stále cítí jako pravý Řek, i když si to jeho manželka v sedmém měsíci těhotenství opravdu nemyslí:

„Jorgos byl dříve hodně srdečný, pozorný, maximálně pečující," vypráví Julie nad sklenicí ledové vody v prostředí malé zahrádky. „Trochu žárlil, což mi zprvu imponovalo, ale hlavně jsem věděla, do čeho jdu, když jsme se potkali. Vzal mě do své rodné země, kde jsem poznala všechny příbuzné, mentalitu národa, i stinné stránky mužů. Žena žijící v Řecku se například musí smířit s tím, že péče o domácnost je výhradně její povinností, takže nemůže počítat s partnerovou pomocí. Muž jí do určité míry řídí i život, ale na druhou stranu se postará o rodinu, která je pro něj velmi důležitá. Dětem dá všechno, co je v jeho silách. A jestli ho manželství nudí, a on má choutky zpestřit si ho milenkou, nikdy nedopustí, aby se tak stalo na úkor rodinného krbu,“ popisuje sympatická zrzka. A pokračuje ve vyprávění o událostech, které jí změnily život.

„Jorgos byl v tomhle směru opravdu typický Řek. Po narození prvního dítěte si našel druhou práci, abychom nestrádali. Jeho silné ego by mu ani nedovolilo, aby jen tak zahálel a nechal rodinu na holičkách. A to se mi na něm hodně líbilo. Ženská vždycky potřebuje vědět, že se na partnera může spolehnout! A dělá jí dobře, že se muž rád vrací domů. Připadala jsem si neskutečně dobře. Oproti českým mužům vítaná změna! Nic ale netrvalo věčně.

Když první dítě trochu povyrostlo, přišla jsem opětovně do jiného stavu. Jorgos byl nadšený. Pracoval a pracoval. Pak nastoupil do lépe placeného zaměstnání. Jeho kolegové ho neustále lákali někam na pivo, večírky, srazy. Občas s nimi zašel a vracel se opilý. Nejdřív se to vydržet dalo. Pak mi ale párkrát pod vlivem alkoholu vyčetl, že se jen válím doma a nic nedělám. A že Michal s Romanem mu v hospodě říkali, že si mě špatně „naučil“. Pokaždé se svalil na gauč, mávnul rukou a upozornil mě, že od teď bude dělat všechno jen siga, siga (pomalu).“

Julie si uvědomila, že její manželství není v pořádku, hlavně v momentě, když ji manžel uhodil. „Dřív nebyl takový. Pyšnil se svojí národností a zásadami. Nechal se ale ovlivnit českým životem, mentalitou. Čím déle tady žije, tím více se mu přizpůsobuje a podléhá názorům ostatních. Je agresivní, hrubější, dává příliš najevo své emoce. A den ode dne se to stupňuje. Přitom když jsme minulý rok navštívili příbuzné na ostrově Karpathos, byl to zase on. Ten hodný a milující Jorgos. Po návratu do Čech se všechno vrátilo do starých kolejí. Hrubián a pijan. To všechno z něj udělali líní a závistiví čeští muži,“ se slzami v očích dodává Julie.

Co byste nastávající matce Julii poradily? Máte podobnou zkušenost s cizinci žijícími v Čechách? Do jaké míry se mění? Co od nich lze očekávat? Pište na info@prozeny.cz!