Nebojte se poslat puberťáka do ciziny

Prázdninový či studijní zahraniční pobyt. Mnohým rodinám z hlediska vzájemných vztahů jednoznačně pomohl. Stačí jeden nebo pár měsíců a domů se vám vrátí nový člověk. „Sára si prostřednictvím svého otce vyřídila půlroční studium v Anglii, on ji tam k tomu zajistil brigádu. Nejdřív jsem byla zásadně proti - poslat nezletilé dítě do ciziny, navíc by musela přerušit gympl! To se mi zdálo hodně riskantní. Ale pak jsem usoudila, že to pro ni může být přínosem. A nezastírám, že naše spory doma už byly tak neúnosné, že jsem si řekla: Ať se holčička naučí o sebe sama postarat," líčí okolnosti svého složitého rozhodování Alžběta. V tomto případě udělala správně. Sára „na dálku" přestala být tou drzou a věčně nasupenou holkou, ale pravidelně posílala e-maily o svých radostných zážitcích, někdy pokorně prosila o radu a pomoc, občas dokonce dala najevo, že se jí stýská.

„Po návratu byla sebevědomější, ale takovým zralejším způsobem oproti dřívějším pubertálním výstupům. Celkově s ní byla normální domluva. Jako by pochopila, že některé věci, které doma považovala za samozřejmost, stojí úsilí a řešení různých problémů," vypráví Alžběta svůj „happyendový příběh" s dcerou. Stručně řečeno, výsledkem bylo uvědomění si Sáry toho, co pro ni kdo udělal, co to stojí, lepší poznání mezilidských vztahů i zátěžových situací, orientace na to, co by jí do budoucna bavilo nebo nebavilo... nemluvě o zdokonalení angličtiny.

Už pradávné pohádky o cestě hloupého Honzy do světa naznačují princip, že dítě je třeba „vypustit", aby našlo sebe sama, dokázalo se obejít bez máminy péče (případně získat princeznu a půl království). V moderní době to znamená umět se obejít bez takzvaného mamahotelu. Samozřejmě, mluvíme-li o puberťácích, podobně jako Alžbětu nás může zarazit fakt, že bychom „do ciziny" měly poslat šestnáctileté nebo sedmnáctileté „dítě". Ale berme v potaz, že podle veškerých dostupných výzkumů dnes děti dospívají dřív a že možnosti i nezletilé dítě nechat studovat regulérně v zahraničí se stávají opět dobovým trendem. Vždyť i dříve mocnáři, a poté i osvícení buržoazní a intelektuální rodiče, posílali děti do vzdálených internátů na praxi a na zkušenou.

„Může to být i řešení problematických vztahů mezi rodiči a dospívajícím. Ten právě v tomto období baží po co největší svobodě, poznávání všeho nového. Rodiče jsou naopak touto tendencí často vyděšení, takže ho chtějí kontrolovat a hlídat, což ho obzvlášť popuzuje. Výsledkem je zvyšování napětí a zhoršování rodinné atmosféry," konstatuje psycholog Radek Vojnar.

„Šestnáctiletí, sedmnáctiletí mladí lidé chtějí často poznávat, hltat zážitky. Doma se cítí jako v kleci a ventilují to proti rodičům. Nechat je, aby si vyzkoušeli cizí prostředí, kde nikdo není zvědavý na jejich nálady a musejí se o sebe postarat, jim může jedině prospět," tvrdí psycholog Vojnar. Jak ovšem dodává, měli byste si být jistí, že mu záleží právě na poznání nového života a možnosti se osamostatnit. „Jsou ale i děti, které mají naopak tendence zanedbávat své povinnosti, tíhnou k ,podivné' společnosti, je u nich riziko braní drog. V takovém případě by naopak bylo chybou problémy odložit někam daleko," zdůrazňuje odborník.

Jinak platí, že studium a brigáda v zahraničí není na škodu. Samozřejmě musíte mít záruku, že dítko musí mít zajištěný pobyt, školu, elemenentární dozor...