Hlavní obsah

Nechtěné děti... a co dál?

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Těhotenství nepřináší vždy jen radost

Asi dvě třetiny těhotenství nejsou plánované a přihodí se v podstatě náhodou. Příčiny jsou různé, od zanedbání ochrany až po její selhání. Žena, která neplánovaně otěhotní, je v nelehké situaci. Napadlo vás ale, v jaké situaci je „to malé"?

Článek

V mnoha zemích je značně diskutovaným tématem potrat a vůbec svoboda rozhodnout se, zda chceme být rodiči, či ne. Neplánované otěhotnění může znamenat zhoršení životních podmínek, přerušení profesního života, vyvolat pocit nezralosti a nepřipravenosti stát se matkou. A v neposlední řadě také i strach z nejisté budoucnosti s ohledem na nevyhovujícího partnera. Veškeré problémy je potřeba přitom vyřešit v relativně krátkém čase (první tři měsíce) a v podstatě pod neustálým psychickým tlakem.

Dítě ano, či ne?

Rozhodování je velmi těžké a je důležité mít na paměti, že obě varianty s sebou nesou důsledky. Přerušení těhotenství může přivodit nepříjemné pocity viny, výčitky svědomí, hrozbou je také neschopnost v budoucnu znovu otěhotnět. Pokud se ovšem žena rozhodne dítě donosit, musí se připravit na kompletní změnu životních plánů ve prospěch dítěte.

Neviditelné násilí na dětech

Šťastní nastávající rodiče si s bříškem povídají. Uvádí se, že zhruba od 24. týdne těhotenství dítě vnímá zvukové podněty, učí se rozpoznávat obvyklé zvuky a hlasy a to přispívá k vytváření vzájemného vztahu. U nežádoucího těhotenství na ženu doléhají mnohé negativní pocity, a pokud je rozhodnutí dítě si ponechat vlastně jediným východiskem, respektive nedobrovolným smířením se se situací, dítě není přijato. Možná si ten fakt neuvědomujeme, ale když je dítě odmítané, instinktivně to vycítí. Častou, mnohdy i neuvědomělou reakcí je obviňování dítěte a objevují se myšlenky typu: „Kdyby nebylo tebe...", „Kdyby ses nenarodil (a)..." Tato situace je psychicky nesmírně náročná pro ženu, partnera a především dítě.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Dítě potřebuje projevy lásky a péče

Pojmenování problému umožní vyrovnat se s ním

Odmítání dítěte je samozřejmě tabu, protože nemilovat svoje dítě je vnímáno jako necitelné, nenormální. Důležité je si uvědomit, že rodičovství nemáme v krvi, že tato role nám není vrozená. Musíme se jí učit. Pokud k navázání vzájemného láskyplného vztahu nedojde, je potřeba si problém přiznat, převzít zodpovědnost a dát dítěti šanci se s touto situací také vyrovnat. Dítě potřebuje jasná pravidla a jasně prožívané emoce. Vnější projevy lásky a péče, které jsou ovšem narušovány podvědomými signály odmítnutí, vzbuzují nejistotu a pocit, že je nemilované. Vzniká rozpor mezi tím, co slyší a co cítí. Neví, na co se má spolehnout, a naučí se nedůvěřovat svým pocitům. Trpí nedostatkem lásky a náklonnosti. Takové ohrožení a napětí pak může přerůst v problémy u dospívajících i později v dospělosti.

Pokud se vám nepodařilo navázat dobrý mateřský vztah se svým dítětem, vyhledejte odbornou profesionální pomoc. Pomůžete tím dítěti i sobě v dalším životě!

ynezorPumanzeSaNyknalC