Článek
Profesoři nejsou žádní nudní obrýlení moralisté, jejichž životní náplní je dusit studenty. Často musí řešit průšvihy, o čemž jsme se zmiňovali v tomto článku. I oni se ale občas spletou, přeřeknou, ale hlavně umí být zatraceně vtipní. Posuďte sami. Tohle jsou nejvtipnější učitelské hlášky.
Učitelé bez iluzí
Co si budeme povídat, většina zkušených kantorů má o svých studentech jasné představy. Ideály a iluze je dávno opustily. Přesto to dokážou brát s humorem. Třeba jako učitel naší čtenářky, která si říká Sněhová vločka. Zkoušení vždy odstartoval optimistickou větou „k tabuli půjde a pětku dostane“.
Podobně skeptický byl i profesor fyziky, kterého měla v prvním ročníku gymnázia čtenářka Lucie. „Na první hodině na nás několik minut zíral a kroutil hlavou. Nakonec se zakoukal do třídní knihy a pronesl: Kolik že vás tu je? Osmadvacet? No, jak tak na vás koukám, na konci roku bude tohle číslo výrazně nižší,“ vybavuje si živě Lucie, i když je to už přes deset let. Nakonec se ale prý ukázalo, že tento fyzikář nebyl zdaleka takový kruťas. Když se psaly neohlášené pětiminutovky, jeden rychlý příklad k výpočtu, uměl být i laskavý. „Dnes si napíšeme kratinký příkládeček. Blondýny to mohou vzdát předem, za sebereflexi dostanou čtyři minus,“ vzpomíná Lucie.
O schopnostech svých studentů neměl valné představy ani profesor čtenářky Zuzany B. „Při hodině matematiky říkal ,položím vám triviální otázku, ale odpovím si na ni radši sám,´“ směje se Zuzana B.
Učitelé byli občas přísní, ale někdy báječníFoto: thinkstock
Slušnost nade vše
I profesoři si jsou vědomi toho, že zkoušení před tabulí není nic příjemného. Proto se to řada z nich snaží studentům ulehčit, třeba slušností a laskavostí. Vyvolání pak může vypadat třeba následovně:
- „Pojďte si opravit tu trojku z minule, prosím… no to jste si moc nepolepšil, je to za pět. Vlastně jste si o dost pohoršil. Promiňte.“
- „Nechcete se nechat vyzkoušet? Ne? No nic, máme demokracii, musel jsem se zeptat. A teď už pojďte, prosím, k té tabuli.“
- „Dnes je takový pošmourný den, taky máte špatnou náladu? Tak to trochu odlehčíme a pobavíme se. Nováková, pojďte k tabuli, ať je trochu legrace.“
Profesoři v koncích
Pravda je i taková, že občas jsou učitelé na pokraji sil a jednoduše neudrží nervy na uzdě. Studenti se pak mohou dočkat i následujících oslovení, výhrůžek a doporučení.
- „Nováková! Vy jste prvok, a ne maturant!“
- „Jestli nebudete zticha, nenechám vás opisovat!“
- „Nehluč, příšero z hlubin.“
- „Co pod tou lavicí proboha děláte? Ne, mlčte! Já to vlastně nechci vědět!“
- „Pořád tomu nerozumíte? Tak se s tím smiřte, já udělám to samé.“
Důvěra by se měla mezi kantorem a žákem budovat od začátku a humor k tomu přispíváFoto: thinkstock
Sebereflexe a upřímnost
Vztah mezi kantory a studenty by měl být založen na vzájemné důvěře. A s tím úzce souvisí upřímnost. Takhle upřímní umí být právě pedagogové. „Co bych vám tak řekla o Boženě Němcové? No, její osobní život byl výrazně zábavnější a víc vzrušující než Babička. Bohužel v osnovách je právě ta Babička. Je mi to líto, a to mi tedy věřte,“ říkala nám na gymplu naše češtinářka, vzpomíná čtenářka Lenka.
A učitelka biologie čtenářky Katky se zase nebála přiznat vlastní nedostatky. „Na hodinu přinesla obrovské strašilky a chtěla, abych jednu vzala do ruky a obešla s ní třídu. Jenže já se štítila a řekla jí, že to nezvládnu, že je ta strašilka hrozně ošklivá,“ vypráví Katka. A co na to paní profesorka? „To já taky a neječíte, jen když mě spatříte,“ řekla s nadhledem.
Vzpomenete si také na nějakou vtipnou hlášku svého profesora?
