Hlavní obsah

Krev a lásky slavných žen: O chlípné čarodějnici Kateřině

Foto: Kiselev Andrey Valerevich, Shutterstock.com

Mezi nejvýznamnější ženy světa lze jistě počítat všechny čarodějnice. Žádná politička, obchodnice ani kurtizána neměla nikdy větší moc než pravá čarodějnice, která dokáže ovládat lidi. Třeba jako stará a ohyzdná Kateřina Hubáčková.

Článek

Kateřina Hubáčková, která proslula za vlády císaře Rudolfa II., bydlela v panské milosti ve velké Fürstenberské zahradě. V zahradním domku, kde si zabedňovala okna a pečlivě zavírala a zamykala dveře. Nikoho dovnitř nepouštěla, protože... no, protože byla čarodějnice. Chovala tam hady, ještěrky, ropuchy, ryby a také havrana a sovu. Ti ptáci vyráželi v noci na lov a přinášeli jí mrtvé myši, krysy a další odporné tvory.

Když je to láska, není co řešit

Hubáčková vyráběla v domku lektvary, masti a koření. Ona byla původně kuchařka a dodnes docházela do panské kuchyně a kořenila jídla svými výrobky. Ty dodávaly jídlu podivuhodné chutě, pro které byl zdejší kuchař vyhlášený a uznávaný. Nikdo neřešil, z čeho koření od Hubáčkové vzniká.

Hubáčková žila celý život sama. Nikoho, ani chlapa si nikdy k tělu nepustila. Láska pro ni neznamenala vůbec nic. Tedy, pokud nebudeme uvažovat o jejím nemravném vztahu a obcování s Pánem pekel, se samotným Satanem.

Jenže, každý jednou podlehne, každému se to jednou stane.

Hubáčková se zamilovala do panny Markéty, dcery majitele paláce.

Ta dívka byla nad jiné krásná a všichni muži z okolí po ní šíleli a prahli. Akorát že pro ni nebyli ničím. Ona si přála dostat se do mnohem vyšší a lepší společnosti. A do postele urozené. Pomýšlela dokonce na samotného císaře a zvažovala, že by ho svou krásou mohla odlákat od jeho věčné partnerky hraběnky Stradové.

Hubáčková vídala Markétu pravidelně, ale ta si jí nevšímala.

Ta stará osoba po ní toužila čím dál tím více, a tak jednoho krásného dne pronikla za dne do její ložnice a ukradla její vlasy z polštáře. Vracela se tam často, jednou se jí podařilo odnést si odtamtud noční košilku slečninu.

Kvůli té košilce způsobila Markéta veliký virvál a dlouho ji služebnictvo muselo marně hledat.

Čarodějnice pak ve svém domku spala s košilkou panny Markétky, hladila ji a líbala a muchlala se s ní.

Jak panna Markéta starou babu odmítla

Nakonec to nevydržela a přistoupila ke slečně na zahradě. Vyjevila jí otevřeně své city. Nutno dodat, že to byla baba šeredná a stará – minimálně tři sta let, a možná více.

Slečna ječela, povolala stráže a nařídila Hubáčkovou seřezat a potom vyhnat: „Už nikdy ji tady nechci vidět!”

Stráže Hubáčkovou zmlátily, protože slečna dohlížela, ale pak ji donesly do jejího domku a tam ji nechaly s tím, ať si v klidu zabalí a zmizí druhý den před úsvitem, aby na ni Markéta nenarazila. Ti mužové prostě nechtěli mít s nadutou slečnou plnou hysterie žádné opletačky.

Čarodějnice to slíbila. Jakmile ale za strážemi zapadly dveře, potřela se svými mastmi a byla rázem v pořádku a zdravá. Potom dala vařit kotel vody, do něhož přimíchávala krev a moč žab a myší. Kostry zvířat. Živé hady a ještěrky vhazovala do vroucí vody a také jejich výkaly... Nakonec vzala sekeru a na ní spálila vlasy Markétiny a své a popel do roztoku, který mezi tím zhoustl na kaši, přidala.

Slečna spala, byla hluboká noc. A náhle sebou cukla a jako v mátohách vstala. Přitahována magickou silou vyšla ze své ložnice i z domu, prošla zahradou a vstoupila do domku k Hubáčkové.

Foto: Jared Stine, Shutterstock.com

Bydlely většinou v lese a lidé, i když se k nim báli chodit, čarodějnice často vyhledávali kvůli kouzelným lektvarům

Lest staré babice a kterak slečna zešílela

Stará žena ji přivítala, usadila a podala jí lžíci. Obě se potom odporné a smrduté kaše pořádně najedly. Jim ale připadala ta strava jako mana nebeská.

Poté si Hubáčková odvedla Markétu na své lože a téměř až do kuropění se tam s ní milovala. Načež vstala, vzala si vak se svými věcmi a odešla.

Slečnu našli v domku nahou a šílenou. Za nic na světě nechtěla opustit postel Hubáčkové. Násilím ji odvedli do paláce. Kopala, škrábala a kousala je při tom. Koupali ji, voněli, lékaře k ní volali.

Po Hubáčkové bylo vyhlášeno pátrání, ale kde té byl konec...

Nakonec, pravda, chytli jakousi žebračku, která jí byla podobná, soudili a odsoudili ji za čarodějnictví a na hranici upálili.

Slečna Markéta kdykoliv mohla do domku Hubáčkové utíkala. S nikým nehovořila, jen cosi ševelily bezhlasně její rty.

Domek byl zbořen. Ale nic platno.

Dívka tam dál chodívala na to místo a sedávala či lehávala na holé zemi. Již nikdy se z toho nevzpamatovala. Nikdy žádnému muži nedala poznat radosti lásky a svého krásného těla. Zůstala navždy šílenou.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama