Článek
Dítě často skutečnost trýznění tají. Povinnost dodržovat mlčení bývá ostatně součástí šikany. Podvědomě si ale potomek většinou přeje, abychom na to sami přišli. Je tedy na nás, rodičích, abychom si povšimli, že se něco špatného děje.
Co při podezření na šikanu dělat?
Svým dětem naslouchejme. Nechme si od nich podrobně vyprávět denní příhody. Nezlehčujme to, co se nám snaží mezi řádky říci. Snažme se přesně zjistit, co se stalo.
Ujistěme dítě, že jsme na jeho straně, že má naši plnou podporu a může se spolehnout na naši ochranu.
Pomozme svému dítěti zvládnout psychickou zátěž a informujme ho, jak se vyhnout nebezpečným situacím.
Nechtějme po svých dětech, aby byly statečné a samy vrátily to, co se jim stalo. Jednejme bez prodlení sami.
V případě vážného fyzického napadení nechme dítě ošetřit a neposílejme ho v následujících dnech tam, kde se útočníci vyskytují, tedy např. ani do školy.
Nespokojme se s telefonickým jednáním s učitelem, do školy musíme zajít osobně.
Není jednoduché svěřit seFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Ve škole mluvme o šikaně otevřeně, nejen mezi čtyřma očima s učitelkou. Při vystoupení na třídní schůzce pak nejspíš zjistíme, že nejsme sami. Dát incident na vědomí dalším rodičům je velmi správný krok, který může zamezit dalšímu rozvoji šikany na škole.
Má-li dítě silné trauma, nebojme se požádat ředitele školy o přeložení do jiné třídy, případně uvažujme o jeho přeložení do jiné školy.Vyptávejme se na pověst okolních škol právě z hlediska podchycování šikany.
Pokud se nedohodneme s vedením školy, obrátíme se na školský úřad nebo na školní inspekci.
Podáme písemnou žádost o prošetření.
Všechny tyto zásady platí i tehdy, jde-li o šikanu mimo školu, např. v tělovýchovném oddíle. Usilujme o to, aby dítě, které šikanu provádělo, bylo z oddílu vyloučeno. Zítra by se jeho obětí mohly stát jiné děti.
