Hlavní obsah

Očima padesátky: Krabičková dieta aneb Vraťte mi všechna víčka

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Reklama

Kolik krabiček potřebujete, abyste mohli podstoupit svou vlastní verzi krabičkové diety? Někomu stačí dvě, jiný jich má plné police. Já bych se spokojila s jednou. Jen k ní najít to správné víčko. Jen ji najít vůbec.

Článek

Krabičková dieta může mít mnoho nečekaných podob. Fanda ze sousedství vykouří dvě krabičky cigaret denně, tak už nemá moc času se pořádně najíst. Kamarádka Jana má nohu tak malou, že boty neskladuje v krabicích, ale v krabičkách. A protože jsou boty její vášeň, utrácí jen za ně. Nekupuje si ani červené víno, ani čokoládové pralinky, ani zájezdy all inclusive, zkrátka nic, po čem my, holky po padesátce, nejvíc přibíráme. Já krabičkovou dietu nedržím. Nemám totiž krabičku. Anebo mám, ale chybí víčko. Případně najdu víčko i krabičku, ale nepasují k sobě. Někdy se zadaří a kompatibilní dvojici doma objevím. Zpravidla však jinou velikost, než právě potřebuji.

Věřila jsem, že krabičková krize skončí s okamžikem, kdy se děti odstěhují a založí svoje vlastní krabičkové bermudské trojúhelníky. Omyl. Ještě se prohloubila. I dospělé děti jsou pořád děti, které mají rády maminčin meruňkový koláč. Nakoupím tedy novou sadu krabiček, naplním je a vyšlu do světa. Pak držím minutu ticha za všechny krabičky a víčka, které se nikdy nevrátily domů. Ostatně i moje maminka ví své, neb mě v neděli často vyprovází slovy: „Hlavně mi vrať tu krabičku i s víčkem.“ Mami, já se fakt se snažím. Ale s víčky mám někdy problém. A myslím, že nejsem sama, protože krabička bez víčka se mi občas vrátí. Ale že by někdo přinesl víčko bez krabičky? To by snad neudělal ani můj syn, jenž vyrazil vyvenčit psa a vrátil se bez něj, aniž by si toho vůbec všiml.

Ne, že bych to dělala schválně. A věřím, že ani nikdo jiný z mé rodiny neukrývá krabičky na tajném místě z nějaké prapodivně zvrácené pohnutky. Vidím to spíš tak, že kromě lichožroutů požírajících ponožky se mi v domácnosti usídlil jejich příbuzný druh, krabičkožrouti. A aby mu u mě nebylo smutno, spřáhnul se se svým poddruhem, víčkožroutem. Takže i kdybych snad chtěla držet krabičkovou dietu, nemám ji do čeho dát. A pokud by se moje oblíbená krabička přece jen našla, mám vyzkoušeno, že do pěti dnů zase většinou zmizí. Což sedí, protože ani dietu většinou nedržím déle.

Další fejetony Lucie Šilhové si můžete přečíst v sekci Očima padesátky. A jestli je vám blízký její styl vyjadřování, nenechte si ujít nový podcast MUDr.ování, kde pravidelně zpovídá lékaře a další odborníky.

Reklama

Související témata:

Načítám