Článek
Hostem dalšího dílu podcastu U tabule je učitelka, autorka a influencerka Štěpánka Cimlová alias Štěkánka. Dlouhodobě se věnuje individuálnímu a komunitnímu vzdělávání. Zdůrazňuje, že takzvané domškoláctví často neznamená izolaci doma, ale výuku v menších skupinách s důrazem na vztahy a socializaci.
Učila i bez kvalifikace
Její profesní cesta byla podle jejích slov „punková“. Vystudovala management, ale učit začala ještě před doplněním pedagogického minima, které si dodělala až později. Zkušenosti má z různých typů škol – nejdéle působila na prvním stupni, prošla i středním vzděláváním (učilištěm) a dnes vede vlastní vzdělávací projekt pro děti, které do běžných škol nechodí.
„Učím děti, které jinde nechtějí“
Podle ní alternativní vzdělávání často navštěvují děti, kterým se v běžném systému nedařilo. Zároveň upozorňuje, že problémové chování dětí často nevzniká samo od sebe, ale jako reakce na opakované veřejné napomínání, tlak nebo plošná pravidla, která nerespektují individuální potřeby.
Co ještě zaznělo v podcastu U tabule
- Proč si Štěpánka důkladně smazala digitální stopu
- Hranice mezi dobrovolností a tlakem na rodiče
- Co může a nemůže škola nařizovat u pomůcek
- Práce s emocemi a vztahy ve třídě
- Děti, kterým klasická škola nesedí
- Zkušenosti ze škol v Himálaji
Podcast U tabule otevírá diskusi o školství bez černobílých odpovědí. Věnuje se aktuálním problémům a najdete ho na webu Proženy.cz, Spotify a v aplikaci Podcasty. Moderátorkou je Tereza Netolická: učitelka, novinářka a maminka dvanáctileté dcery: „Chci otevírat témata, která všichni známe, ale málokdy o nich mluvíme do hloubky.“
Kdo je Tereza Netolická? Podívejte se!Video: Proženy.cz
„Zvykové právo“ není povinnost
Velká část rozhovoru se věnuje situacím, které Štěkánka často řeší i na sociálních sítích. Například to, že školy i rodiče často fungují ve stylu „tak se to přece vždycky dělalo“. Ona sama na základě desítek zpráv denně upozorňuje na momenty, kdy mají lidé pocit povinnosti, i když se o nic takového nejedná. Jako příklad uvádí příspěvky na SRPŠ a podobně rozlišuje pravidla kolem školních pomůcek: jiný režim připouští u učebnic jako majetku školy, jiný u sešitů, které považuje za věc žáka. Tam odmítá, aby škola určovala „estetiku“ nebo přesný způsob úpravy.
Co považuje za toxické
Velké téma představují emoce ve škole. Kritizuje situace, kdy se podle ní málo pracuje se vztahy ve třídě, ale zároveň se brzy zavádí tlak na výkon – například známkování u malých dětí. Podle ní by pomohlo víc prevence: práce s kolektivem, komunitní aktivity nebo třeba ranní kruhy. Opakuje také, že dítě, které „se nesnaží“, signalizuje, že se něco děje; a učitel by měl hledat příčinu, ne jen zvyšovat tlak.
Himálaj jako kontrast
V závěru popisuje své zkušenosti ze škol v himálajském regionu Indie. Vzpomíná na internátní školy s velmi přísným režimem a důrazem na dril a porovnává je s otevřenějšími vzdělávacími přístupy. Zmiňuje i to, jak náročné bylo pro děti přejít od memorování k samostatnému plánování a rozhodování.
S kým jsme si povídali
Štěpánka Cimlová (Štěkánka the Učitelka) je učitelka, autorka a influencerka. Věnuje se vzdělávání dětí i dospělých, komunitní a individuální výuce. Je autorkou metodiky výuky klavíru „Barevné klávesy“ a dlouhodobě se vyjadřuje k tématu takzvané toxické pedagogiky. Spolupracovala s didaktikem Robertem Čapkem na knize „Aby škola neškodila“ a své zkušenosti ze škol v himálajském regionu popsala v knize „Můj kousek Himálaje“.
Štěpánka Cimlová (vlevo) byla hostem podcastu U tabuleFoto: Proženy.cz
