Rodiče jsou agresivnější, výchovu přehazují na školu a ohánějí se právníky. Podcast s psycholožkou

Hostem dalšího dílu podcastu U tabule je Galina Jarolímková, psycholožka a ředitelka pedagogicko-psychologické poradny. Řeší se zde velmi široké spektrum potíží – od poruch učení a chování přes školní odklady, volbu vzdělávací cesty až po vztahy ve třídách, prevenci a klima škol. Jak se praxe v posledních letech změnila?

Jedno z nejvýraznějších témat podcastu se týká dnešních rodičů: mnozí velmi dobře znají svá práva, ale zapomínají na povinnosti. Víc než dřív přehazují odpovědnost na školu a méně si připouštějí, že potíže mohou souviset i s nastavováním hranic doma a každodenní výchovou v rodině. Expertka zmiňuje i rodiny se střídavou péčí, kde se rodiče nedokážou domluvit na pravidlech a očekávají, že to za ně vyřeší škola nebo poradna.

Rodiče si někdy myslí, že „samotné vyšetření všechno vyřeší“, ale realita je jiná. S čím se v poradnách velmi často setkávají, je tlak rodičů na diagnózu: někdy vyžadují „papír“, který vysvětlí chování dítěte a přesune odpovědnost jinam. Bývají někdy i agresivní, vyhrožují a někdy přicházejí i s právníky. Často mají jasnou představu, co „potřebují“: například asistenta pedagoga jen pro své dítě.

V podcastu zazní i otevřený pohled na inkluzi. Galina Jarolímková upozorňuje, že inkluze sama o sobě není problém – ale problém je, jak a koho do běžných tříd zařazujeme. Zásadní komplikace podle ní vznikají u dětí s poruchami autistického spektra a u dětí s těžšími psychiatrickými obtížemi.

Často výrazně narušují chod třídy: nejde o „zlobení“ – rušivé projevy jsou součástí diagnózy. Pak je podle Galiny Jarolímkové velmi těžké zajistit bezpečí a efektivní výuku nejen pro samotné dítě, ale i pro zbytek třídy.

A pokud má učitel ve třídě víc dětí s těžšími diagnózami, dostává se do situace nad své reálné možnosti. Někdy by proto dával větší smysl návrat ke speciálním třídám nebo menším skupinám, kde by děti dostaly odpovídající péči a ostatní žáci nepřicházeli o prostor pro učení.

Co se týká odkladů školní docházky, Galina Jarolímková vysvětluje, že odklad má být cíleným opatřením jen pro ty, kdo ho skutečně potřebují. Varuje před tím, aby do první třídy nastupovaly osmileté děti. Rozdíl dvou let je v tomto věku obrovský a přezrálé děti jsou ve vzdělávacím systému příliš dlouho, ztrácejí motivaci a později ze školy odcházejí bez chuti i pracovních návyků.

Proč je pro děti důležitý zdravý stres? Galina Jarolímková upozorňuje, že určitá dávka je v pořádku, protože je posouvá a učí překonávat překážky – u přijímaček, u maturity i v běžném životě. A pokud rodiče budou dětem neustále umetat cestičky, nikdy se nenaučí pracovat s neúspěchem, frustrací a odpovědností. A právě tady podle Galiny Jarolímkové vzniká velká část dnešních potíží.