Co musí umět porodní báby

„... žena gramotná, duchaplná, obdařená dobrou pamětí, pracovitá, počestná a bez smyslových vad. Má mít zdravé končetiny, silné tělo a dlouhé štíhlé prsty s krátkými nehty. Má být klidné povahy, střízlivá, bez předsudků a nemá být chtivá peněz, aby neposkytovala látky vyvolávající potrat za úplatu." Takto popisuje ideální pomocnici při porodu sto let před naším letopočtem Sorános z Efesu.

V českých zemích se se školením porodních babiček začalo před více než dvěma sty lety. Mohla za to žena - zkušená rodička císařovna Marie Terezie. V roce 1753 vydala zdravotní „Generální řád pro Království České", který se zabýval i postavením žen, vykonávajícím „babictví". Nabádal je k čestnému chování, zakazoval pití vína a jiných alkoholických nápojů a pod hrozbou trestu zakazoval jakékoli předčasné vypuzení plodu a podávání léků šestinedělce i novorozenci.

Za otce pražské porodnické školy je považován Antonín Jungmann, bratr Josefa Jungmanna. Téměř půl století působil v čele porodnice u Apolináře. Za tu dobu se tu vyškolilo 8276 porodních bab. Jeho učebnice Úvod k babení z roku 1804 je na první pohled úsměvná, snad proto, že je sepsána češtinou ještě dosti neobratnou. To však nic neubírá na jejím obsahu, a na skutečnosti, že poprvé měly naše porodní prabáby, latiny neznalé, možnost studia zásad svého povolání.

„Jaké vlastnosti bába schopná míti bude?" ptá se Jungmann v učebnici. A odpovídá: „K dosažení vážnosti a hodnosti babické žádá se:

1. By bába k náležitému konání ouřadu svého při dobrém zdraví byla, neb churavá a rozmazaná bdění noční a jiné nesnáze denní těžce snese. Budiž tělem čistá, bez ohavných osutin, bez svrabu a jiných neřestí. Ruce bába měj jemné, citlivé.

2. Mimo tělesnou tu vlastnost, budiž bába prostředního věku, 20 - 30 let, totiž ona jenžto do učení teprve přichází. Mladá obyčejně bývá nepovážlivá, ztřeštěná, bez důvěrnosti obecné. Příliš letitá zapomnělá, nedostatečná, nevrlá a často předsudků plná.

3. Cenu báby povyšuje a množí nápodobně: šlechetnost a čitelnost srdce, bedlivost v jednání, opatrnost, střídmost, povážlivost, trpělivost, přívětivost, svědomitost ve všem konání. Budiž bába nepřítelkyně žvanivosti, klevet, opilství, milovnice čistoty."

To není ovšem zdaleka všechno. Na porodních bábách učebnice požadovala, aby stejně svědomitě odváděly práci u rodiček chudých jako bohatých. Nařizovala jim mlčenlivost a zběhlost ve věcech právních i církevních. Podezření z umělých potratů měly hlásit úřadům.

Učebnice zohledňovala tehdejší realitu, kdy na ženy často přicházela těžká hodinka při práci na poli, na louce, v lese. Bába měla nejprve všechny zahálčivé, překážející lidi z místa vykázat, aby rodičce nebylo úzko, uložit měla rodičku do závětří, aby neofoukla. Šlo-li o porod ve světnici, měla nejprve vyhnat dobytek, pak mírně zatopit, ale jen tak, aby se ze světnice nestala pekárna. V souladu s dnešními dietetickými pravidly učebnice nabádala: „Pokrmu těžkého, kořenného vína, kořalky, kaffé a jiného horkého nápoje rodičce zapověz." Dále měla bába za úkol zbavit zejména prvorodičku úzkosti, přiložit jí dlaň na čelo a laskavě ji přesvědčovat, aby bolest zmužile snášela.

Bába měla také za úkol prověřit případnou kojnou: „Musí se o ní věděti, že byla mravně živa, nesmí být vášnivá, má být dobromyslná, čistotná a k dětem s láskou přítulná... Musí být jadrného těla, zdravě a skvěle vypadati. Prohlédni ji od hlavy k patě, nemá-li strupy v hlavě, naběhlé žlázy či vředy v krku."

Tolik první česká příručka pro porodní babičky. Ještě před pár desítkami let, kdy bylo porodnictví neprodyšně sešněrováno sterilitou lékařské vědy, nebylo pro vzpomínky na porodní báby místo. Dnes se nosí návrat ke spontánním přírodním porodům a v rámci tohoto trendu se porodní asistentky klidně mohou ohlížet po svých kořenech. Stydět se za ně rozhodně nemusí.