Lenost? Společenská sebevražda!

Vystříhejme se chyb! Kterých? Všech! Příjměme výstrahy a poučení rad! Chybou je každá bezúčelnost, zbytečnost. Bezúčelná a zbytečná jest lenost, všechna planá naříkání, každé marné přání, veliké nároky. Lenost plodí hrozné chyby v životě, vnuká špatné myšlenky, znervósňuje myšlenkový svět. Lenost byla příčinou, že mnohá zdravá dívka ochuravěla nedostatkem pohybu a činností svalstva. Lenost má protivnou družku: nudu. Inteligentní žena a dívka se nikdy nenudí.

Planá naříkání jsou také chybou života. Planá naříkání zvučí z úst bohatých i chudých žen. Proč naříkat planou nespokojeností nad chudobou, vždyť i chudá švadlenka jest krásným živým květem života, zdobí-li ji bohatství dobrých vlastností. I chudoba má své krásné výhody!

Aby chyba nedružila se k chybě a netvořila smutný osud ženy, jest třeba pěstovati autokritiku, tj. kritisovati sebe a věděti, co jest dobro a zlo, čili jinými slovy procítiti, co jest správné a co jest chybné a vždy se rozhodnouti pro výhody dobra. Definice dobra a zla jest snadně pochopitelná, neboť dobro jest vše to, co konáme s rozvahou k prospěchu svému i jiných jednotlivců, zlo jsou ona slova a jednání, jimiž škodíme sobě i jiným na zdraví, cti a majetku. Prospěti sobě můžeme kontrolou svého jednání, zakřiknutím choutek lenosti, nedbalosti, zlomyslnosti a nesvědomitosti. Prospěti jiným můžeme radou. V závěru říkám: V úskalí života třeba obezřetnosti, aby chybný krok nepřipravil nás o duševní rovnováhu, abychom se nezřítily do pekla nespokojenosti a rozvernosti.