Hlavní obsah

Krev a lásky slavných žen: Proč měla hraběnka Stradová ruce od krve?

Foto: KOSMAS

Hraběnka Stradová je v Česku známá především díky Werichově „Císařově pekaři”, a tedy v podání Marie Vášové. Jaká ale byla ta skutečná Stradová a jaký vliv měla na stárnoucího a pohlavně i duševně nemocného císaře Rudolfa II., kterému se to v hlavě z mnoha důvodu, ale hlavně kvůli syfilidě, pořádně motalo?

Článek

Její dědeček Jacopo pocházel z italské Mantovy. Byl to velký znalec umění. Vyznal se v historii šperků, obrazů, soch, byl zlatníkem a starožitníkem. Když dorazil do Čech, stal se u Rudolfa II. správcem dvorských sbírek. Též antikvářem.

Její otec se jmenoval Ottavio a dorazil do Prahy z Norimberku, aby převzal otcovu živnost u císaře. Ale byl to i malíř a rád podléhal lehkým děvčatům. Též miloval cinkot zlaťáků a tak si v Praze koupil budovu a udělal z ní dům radosti a veselí. Prostě dům veřejný, kde pánové platili za lásku fyzickou.

Anna Maria Stradová, které se říkalo Kateřina, se již od raného mládí často vyskytovala v podniku svého otce. A také se tam naučila mnohému z toho, díky čemu ji císař tak zbožňoval, nechal ji o hodně věcech rozhodovat a nikdy se jí nevzdal, i když mu často lezla svou vzteklou a dominantní povahou na nervy. Byla to mistryně v umění lásky tělesné.

Rudolf II. a skvělá milenka Kateřina Stradová

To bylo Stradové patnáct let, když vlezla poprvé s Rudolfem do postele. Byla to jižanská divoká holka. Tmavá a plná temperamentu.

Měla veliká prsa a byla hodně... jaksi živoučká. Kromě toho se od tatínka a dědečka naučila dost o historii umění a vyznala se v něm. I to císaře těšilo a nebyla pro něj jen tak nějaká holka pro mužské potěšení, kterých měl v životě před ní i po ní stovky, ne-li tisíce.

Dokázala se stát císařovou stálou přítelkyní a porodila mu celkem šest zdravých dětí. Tři kluky a tři holky. Další dvě děti se nedožily dospělosti a moc se o nich neví.

Paní hraběnka si s dětmi hrávala, když byly hodně malé. To ji bavily. Později se jim nevěnovala. Měla dost svých starostí s tím, jak se udržet po císařově boku a nikdy neztratit jeho přízeň. Někdy to měla těžké. Zvláště, když se objevila jistá Karolína, jejíž matka vladaře svým mládím a krásou obzvláště zaujala. Tak tedy ano, Karolína bylo jedno z desítek či stovek Rudolfových nemanželských dětí.

Její matka byla taková trošku puťka. Nikdy nic nevyžadovala křikem a vydíráním. Kromě toho jí bylo o něco méně let než Stradové. Tím nebezpečnější byla. Šlechtična svobodná. V době porodu Karolíny. Pak jí císař manžela obstaral. Takového, který byl rád, že je rád, a nehuškal, když se v jeho ložnici veselil Rudolf a on tam nesměl.

Ale ani tuhle ženu si císař za manželku nevzal. On se prostě nechtěl vázat. Přál si vzbuzovat naděje ve všech ženách, že by snad zrovna ony mohly mít to štěstí a stát se císařovnou. Žádná ale neměla sebemenší naději. Proč se vázat k jedné, když žen jsou miliony?

Foto: Československý státní film

Jan Werich jako císař Rudolf II. a Marie Vášová jako hraběnka Stradová ve filmu Císařův pekař – Pekařův císař (1951)

Žárlivá milenka intrikuje

Stradová byla děsná žárlivka žárlivá. Zuřivě žárlila na každou, na kterou jenom panovník s jistým zalíbením v oku pohlédnul. I na ty holky z lidu, které dával unášet a zbavoval je panenství ve víře, že se tak vyléčí z nemoci francouzské.

Ale Karolínu mu hraběnka vyčítala nejvíc. Tvrdila, že se s ním rozejde, že mu již nikdy neudělá dobře svými nejšikovnějšími rty na světě. To byla obrovská a krutá výhrůžka.

Císař ale dobře věděl, že všecky ty výhrůžky jsou plané. Stradová není blázen, aby se vzdala svého vynikajícího postavení u dvora. Sice nebyla císařovnou, ale prakticky všichni ji tak brali.

Stradová ale nelenila a rozhodla se, že prostě tuhle konkurentku z cesty odstraní. Využila služeb maršála Hanibala ze Schönbergu. To byl člověk nevalného charakteru, který se pro zlaťáky neštítil vůbec ničeho. Na svůj život hráče a děvkaře jich potřeboval hodně. Na Pražském hradě působil jako velitel osobní stráže císaře Rudolfa II.

Tisíc zlatých mu nabídla. Měl vzít muže, kteří se na to hodí, odejít do domu, kde žije matka Karolíny, a nenechat tam nikoho naživu.

Hanibal se kroutil, že se mu to zdá příliš nebezpečné. A také, že svým mužům by musel pořádně zaplatit. Na tohle jich potřebuje aspoň deset. Každému dá stovku a co potom zbude jemu? Nic, pranic!

Hraběnka nabídku zdvojnásobila.

Pán ze Schönbergu smlouval a nakonec si vynutil tři tisíce zlatých a všechno dopředu a na dlaň. Jistý problém byl v tom, že Karolína, skoro ještě dítě, nosila pod srdcem dítě pana Hanibala. No, ale peníze jsou peníze. A tak vrazil do domu své mladinké milenky s deseti vojáky.

Dívka dlela tou dobou na návštěvě u své tety mimo město. Jistě je možné, že ji tam poslal právě její milenec, aby jí zachránil život. V každém případě zabil v domě milenku císařovu i jejího manžela a služebnictvo. Spolu se svými muži to provedl.

Karolína se o tom, co se přihodilo, dozvěděla druhý den a utekla do Francie k příbuzným. Její a Hanibalovo dítě se pak ocitlo v jezuitské koleji a ona se provdala za francouzského šlechtice.

Hanibal ze Schönbergu pokoušel se později Stradovou vydírat. Jak o peníze mu šlo, tak o postel. Ale to se mu krutě nevyplatilo.

Adam Havel Popel z Lobkovic ho 23. července 1604 přistihl, když se pokoušel dostat v noci k jeho manželce přes zahradu do ložnice. A zabil ho společně se svými sloužícími. Kdopak asi pana Adama upozornil?

Prostě, paní hraběnka za sebou uměla dobře zametat stopy. A císař jí v tom byl nápomocen. Nebo jí alespoň nebránil.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama